Rady pro prváky: Jak přežít koleje

Společné ubytování může být stejně snadné jako náročné na psychickou i fyzickou stránku člověka. Pokud jste to rovnou nevzdali a nezamířili na privát, čeká vás stěhování na jednu z našich kolejí. Jak tedy vyžít na „káčkách“ a nezbláznit se z toho?

Hurá na kolej

Stěhování probíhá v předem vyhrazené dny – vždy poslední volný víkend a začátek prvního týdne semestru. Obnáší nutnost přinést si průkazovou fotografii na vaši novou kolejenku, kterou vám zřídí na vrátnici, a vyzvednutí klíče, čímž převezmete pokoj. U vašeho vedoucího koleje si pak ještě vyzvedáváte smlouvu o ubytování. Všechny nezbytné informace najdete vždy na webu http://kam.jcu.cz/ a na nástěnkách na koleji. Tam se také pravidelně objevuje výpis dlužníků kolejného, který je dobré kontrolovat, neboť i trvalý příkaz v bance může občas selhat. Na webu najdete informace ohledně zapisování se k ubytování v následujícím roce, kolejní řád, informace k internetu, kontakty na vedoucí kolejí apod.

Uchopte systém

Sžít se s rutinou na koleji znamená pochopit její systém. Protože je kolejní bydlení v mnoha ohledech méně pohodlné a improvizované, je nutná spolupráce mezi jednotlivci. Jestli vám chybí kus nádobí, šroubovák nebo suroviny na výrobu oběda, spolukolejníci vám klidně pomůžou. Máme tu od toho skupiny jednotlivých kolejí na FB (viz Kolej K1 JČU atd.), kam se dají sdílet všelijaké žádosti a inzeráty v tomto duchu.

Základní vybavení pak poskytují naše milé „kolejbáby“ výměnou za kolejenku na vrátnici, ale i to má svá úskalí. Věci jako rošty do trouby jsou věčně nedostatkové zboží, protože si je lidé neznalí systému syslí na pokojích a vracejí je pozdě. Takže si pamatujte, že nejste nikdy jediní, kdo něco potřebuje, a když už z nouze pořádáte partyzánské přepady na jiných patrech, všechno půjčené vracejte včas, aby pak nedocházelo k hysterické rotaci věcí po celé budově.

Sociální interakce

Pravděpodobně nejvýhodnější strategie je stát se „kámošem všech“. I když vám připadá naprosto nepodstatné znát vašeho souseda z vedlejšího pokoje jménem, je to nesporná výhoda. Není to opatření proti stýskání si v cizím prostředí. Je to opatření pro chvíle, kdy vaši spolukolejníci začnou vyvádět šílené věci ve dvě ráno a vy je budete potřebovat utišit. A řekněte upřímně – budete poslouchat nějakou cizí holku od vedle, která se vám snaží vysvětlit, ať se ztišíte, nebo Nikču Novákovou z prváku, co s vámi chodí na Základy ekonomie?

Samozřejmě buďte také ohleduplní. Je to klišé, ale je to nutné zlo. Většina studentů si pravidelně stěžuje na to, že většinu hrůz zažívají na koleji ne kvůli její špatné správě, ale kvůli studentům, kteří se nedají zvládnout, ani kdyby je hlídala ostraha ve dne v noci. Zaneřáděná a zakouřená kuchyňka, počůraná prkýnka, kravál. Myslete vždy na to, že tu nejste sami a cokoli kde zničíte a zasviníte, bude problém pro celé patro.

Bez tak se ale asi i ve vší opatrnosti, slušnosti a snaze neobejdete bez posunutí vlastní večerky na půlnoc. Dřív se na koleji mnohdy prostě usnout nedá. Protože lidí, kteří jakákoli pravidla slušnosti odmítají uznávat je vždycky habaděj. V zimě to jsou (oficiálně zakázané) párty na kuchyňce, v létě dlouhé alko-grilovací dýchánky pod kolejemi. Zábava musí být, bohužel je vždycky dost studentů, kteří si tenhle termín vysvětlují trochu zvláštně.

Váš spolubydlící

Pokud vám připadá, že váš spolubydlící je tak trochu debil, pamatujte, že každý jsme v něčích očích debil. A mít pohodového spolubydlícího tak vlastně znamená, najít člověka se stejným mentálním postižením. Čím neobvyklejší charakter máte, tím těžší a delší hledání to bude. Je tedy nutné připravit se na mnoho kompromisů, které budete muset po nastěhování provést, abyste mohli se spolubydlícím existovat minimálně do té doby, než se přestěhujete. To se dá zařídit u vedoucího koleje, kam se můžete vždy bez obav obracet se všemi vašimi problémy ohledně bydlení – přeci jenom, pokud je vaše soužití opravdu na ostří nože, bude lepší vás odtrhnout už v zájmu celé koleje.

Takže jak vydržet s neznámým člověkem na jednom místě? Mluvte spolu. Lepší je pětkrát se zeptat, než se jednou zhádat do krve. Dohodněte se co nejdříve po usídlení na vzájemných pravidlech (co všechno si budete navzájem půjčovat, na co nesmíte spolubydlícímu sáhnout, kdy chodíte oba spát a kdy budete vstávat). Nemusíte mít seznam na dveřích, stačí zjistit, co každému z vás vyhovuje, a respektovat nějaký kompromis. Někteří lidé jsou samo sebou tak výborní, že se na ničem dohadovat nemusíte, protože máte podobné návyky, čili se automaticky střídáte v domácích pracích a nákupech do společné domácnosti a navzájem se nemáte čím rozházet. To je ale ideální stav a na ten vůbec nemusí dojít.

Hlavně žádnou paniku

Přesto všechno, jaké hrůzy se občas dějí na kolejích, pár let už jsem tu zvládla i já, takže to určitě přežijete taky. Kromě již výše zmíněného oceníte také znalost minimálně jednoho světového jazyka (protože občas je nutné trochu zařvat na některé Erasmáky). Pak je také vhodné zavírat dveře od koupelny, pokud děláte kravál s vaším velkým prádlem ve dvě ráno, samozřejmě je také ohleduplné nezpívat si v pánské sprše v pokročilých hodinách příliš nahlas. Dokonce i větrat dveřmi na chodbu vás necháme, když si nepustíte na plné pecky nějaké nové techno album.

Každopádně má kolej něco do sebe. Když už ne věčný klid a hrobové ticho, pak minimálně výhodnou pozici vůči škole a menze. A dobré jídlo vás postaví na nohy i pro probdělé noci s něčí patrovkou.