Návštěva na Kolonádě

 V lázeňském městě Karlovy Vary se ve čtvrtek konalo setkání přátel Mastadonu. Neváhal jsem a jakmile jsem se o této akci doslechl, zbalil jsem kufry a vypravil se načerpat nové vědomosti a taktéž nostalgicky zavzpomínat na časy, kdy jsem sem ještě jako mladý a nadějný Magistr Informačních Technologií jezdíval s přáteli z vysoké školy na vodu po řece Ohři (tuším, že to bylo v roce 2018), na festival Povaleč s lidmi z Pražského okolí (někdy koncem léta roku 2019) a mám taktéž pocit, že jsme zde byli i v létě 2020 s mojí přítelkyní na kolonádě a prohlídce podzemí.

Tento výlet rozhodně nebyl marný, město na vás dýchne ryze exotickou atmosférou, kam až oko dohlédne samý turista východního bloku. Jelikož neznám plynně azbuku ani tuto východní exotickou řeč, rozhodl jsme se raději vyhnout masovým turistickým cílům a využít odpoledne k procházce v přírodě. Začal jsem u Grand Hotelu Pupp, vystoupal jsem po schodech nahoru do vrchu po Cestě přátelství a až k vyhlídce Svatého Linharta. Cestou jsem míjel mnoho krásných monumentů od sochy Petra Velikého, Fibichovova altánu, Lavičky Louise Hagena, Chaty Karla Čapka, Amfiteátru a taktéž sochy Karla Marxe – divím se, že ji ještě nesundali, Holomci!  

V parném horku jsem se usadil na klidném místě vyhlídky, kam se turisté nemohli dostat, protože cestou k ní byl zborcený most a rozjímal jsem, co mi vlastně na celém tohle období připadá nejvíce zvláštní. Po delší chvíli jsem usoudil, že město, stavby, příroda, řeka i monumenty se zdají být stále stejné - kromě tedy kompletně zrenovovaného toku Ohře, který jak jsem později vyčetl je opět z fondů EU a operačního fondu Severozápad. Vždycky si přitom vzpomenu na kauzu, kolik miliard se tam rozkradlo. No to sem ale nepatří, zpátky tedy k tématu. Všechny tyto věci jsem poznával a jsou na chlup stejné jako pár let zpátky. Co se tedy změnilo? Že bych to byl já? Jiná směs turistů? Horké počasí? Nebo snad můj postoj k lidem? Nebo za vše může cenová hladina, která se mi od těch dávných let (2019-2020) zdá skoro dvojnásobná? 

Možné to je. Třeba to je pachuť toho všeho, co jsme tu měli možnost zažít za ty čtyři roky. Kdo ví, možná je to ovlivněno změnou u našich takzvaných „přátel“, známých a spolužáků, kteří na povel a s radostí vymazali kohokoli ze svého okolí, kdo jim nepasoval do státem nařízeného schématu. Přitom oni už ale komunismus ve škole neměli, většina z nich se narodila až po revoluci, zvláštní, velmi zvláštní... Nebo to je ta zbabělost, tupost a stádovost, která stále vrací vzpomínky na 30. léta v Německu, když všichni raději sklopili hlavu a vesele se přidali k masovému lynčování a vyhlazení slabší skupiny, která byla po ruce? Těžko říci.

Patrně nějaká kombinace obojího. Za mě je to rozhodně zjištění, co všechno jsou lidi schopni udělat pro peníze a taktéž takové dost nepříjemné procitnutí do reality, že filmy z období národního-socialismu dělnického strany (nacismu) či Procesu Franze Kafky se mohou a stále opakují i v realitě.

Když jsem ještě chvíli rozjímal nad celou tou naší prazvláštní Kafkovskou událostí, pořád mě tam trápila otázka, jak se může stát ve vzdělané a dejme tomu snad i inteligentní společnosti, že se to všechno takto zvrhne. Vždyť od toho tu přece máme školy, pomníky, muzea, divadla, knihy, naučené stezky, akademii, ústavy věd, data, fakta, logiku a mnoho dalšího. Jak je možné, že ta osvěta na celý ten průběh neměla žádný vliv? 

Přemýšlel jsem nad tím a vytanul mi na mysl jeden článek, ve kterém autor rozebíral způsob, jak snadno se mohou ze slušných lidí stát vrazi. Ta lekce je sice z druhé světové války a je to věc všeobecně známá, experimenty ověřená třeba v Milgramůvě expirementu či Stanfordském vězeňském experimentu nebo i zfilmovaná podle předlohy Die Welle (Náš vůdce).

Všechny tyto věci jsou velmi známé ale přesto, když se dnes bavím s kýmkoliv z vysoké školy nebo učitelství, nikdo z nich o tom nic neví. Tohle mi stále vrtalo hlavou, na pedagogické fakultě, kde se téměř 5 let připravují na dráhu pedagoga a studují všemožnou didaktiku, literaturu a práci s mládeží nebo dospělými, tak nikdo z pedagogů v podstatě nezvedl hlavu, když se to dělo? Neměl by ale tohle právě být asi ten nejdůležitější výstup z celé té přípravy na dráhu učitelství? Neměl by to být právě učitel, který rozpozná tyhle tendence a kromě učiva, vede naopak studenty k tomu, aby tomu nepropadli? Nemá být škola právě kromě psaní a biflování učiva i nějaký prostředek k tomu, aby se těm lidem vštípila nějaká kulturní a historická znalost toho, co se u nás dělo a může se do budoucna stát znovu?

Já neříkám, že se pedagogové měli postavit tomu covid režimu – i když na začátku jsem to najivně očekával - ale z rozhovorů s nimi mi příjde, že oni do dnes v podstatě netuší ani že se to stalo. Dříve jsem myslel, že oni by přeci měli být první, kteří si těch tendencí všimnou, stejně jako třeba Mattias Desmet, který o totalitních státech vyučuje v Belgii a zaregistroval, že to o čem on učí, se děje v realitě asi 3-4 měsíce potom, co se covid akce spustila. Jak to, že u nás pedagogové, kteří by měli tu historii mít nastudovanou a vyučují o těchto věcech, nejsou schopni absolutně rozeznat, že se to děje taktéž ve skutečnosti? To oni přeci vychovávají většinu mladší generace a od nich právě přebírají většinu morálních zásad a etiky. Taktéž pokud jste student, všechny otázky směřujete na učitele a bere od něj doporučení a rady jako validní informace. 

Podobná záhada je u vysokoškolských studentů, kteří stráví 5 a více let na univerzitě, oni opravdu za tu dobu studia, která jim má rozšířit obzory a vybavit je analytickými dovednosti, znalostí systému, jazyky a schopností samostatného uvažování nejsou schopni v diskuzi o dezinformacích rozpoznat, že je to právě celé naopak? Stačí si k tomu položit několik jednoduchý otázek, které nejsou ani tak složité. Nebo si ty věci následně sám ověřit - takzvaně dojít do knihovny a dohledat v literatuře nebo z validního zdroje. 

Jak je ale možné, že moji známí z Matfyzu, Přírodovědy nebo ČVUT, kteří právě dokončují Doktorát či ho již obhájili si ničeho takového ani nevšimli? Stejně jako absolutní většina všech kolem, kteří se pohybují v akademii a stále skutečně věří oficiální báchorce. Neměli by provést nějakou sebereflexi? Něco jako zpětná kontrola výpočtu a kde se asi mohla stát chyba?

Další obrovská neznámá je pro mě skutečnost, jak někdo zvládne učit čtyři roky ekonomiky na jakékoliv ekonomické univerzitě a tvrdě se vyhýbat sebemenšímu náznaku reálné analytiky domácí hospodářské situace. Jak se vlastně povedlo, že univerzity a akademici jsou kompletně odstíněni od jakékoliv reality na zemi? Neměl to být důvod, proč vlastně ty obory existují, studenti je studují, dělají výzkum a hledají inovace nebo zlepšení? Nehledě na bakalářské, diplomové nebo habilitační práce. Jaká témata vůbec teď někdo v ekonomice řeší? Bitcoin? CBDC? Proč se raději nezaměřují na nějaká témata vhodná pro Českou Republiku, třeba jako dopady sankcí na náš trh, monopolizace nebo cena ropy po výpadku dodávek z Ruska? 

Jak jsem tak ještě bloumal kolem vilové čtvrti a pozoroval domy, které byly postaveny v dřívějších letech za největšího rozmachu a blahobytu, zamýšlel jsem se nad tím, jak to ti lidé u nás a jinde to vlastně dělají, že se zvládají tak perfektně izolovat od jakýchkoliv informací a reality kolem nich? Pokračoval jsem přes most dál a nakonec jsem se nad tím musel docela zasmát. 

Ono to je vlastně tak jednoduché. Přece odněkud musí dostávat povely a informace aby věděli, o čem se mají bavit s kolegy z práce a co je správná linie strany. Odkud to asi mohou dostávat? Že by poštou? Ne, to by museli rozmlouvat s pošťákem a ten by jim mohl omylem vyžvanit, co se děje venku. Místním rozhlasem? To asi taky ne, není to spolehlivé a hlášení by mohl zachytit i někdo, pro koho není určeno. Čím to tedy dostávají a drží si tu svoji úžasnou bublinu?

No samozřejmě, je to Česká Televize a Český Rozhlas – osobně jsem to přejmenoval na „Česká Žvanilovize“. To je ta bariéra, která je vždycky namotivuje, řekne jim jak jsou inteligentní, úžasní, jak se máme dobře a ukáže jim aktuální kulturní trendy jako je Olympiáda nebo Tour de France. Díky ní, se cítí dobře, mohou klidně spát a nemusí se s nikým bavit, protože to nepotřebují, televize k nim mluví mile, vstřícně a poplácá je po ruce, že jejich názory jsou ty správné a potřebné, případně jim řekne, koho nenávidět a kdo je tady ten zlý, kvůli kterému musíme zvýšit daně nebo omezit služby. 

Narodilo se tu o 10 000 méně dětí? To je normální, my na Karlově Univerzitě jsem to věděli už dávno, nedělejte si s tím starosti a to že vymíráme? To nijak nesouvisí s bydlením, ekonomikou nebo opatřeními za covidu. To na to vůbec nemá vliv. V Aspenu mají super umělé oplodnění za pouhých 50 000Kč jeden pokus, to vás zachrání. Rozhodně to není problém v nás, ve vás nebo v tom co děláme. Můžete klidně spát a hlavně se držte našich informací a expertů.

V tomhle musím říct, že oceňuji iniciativu Daniela Sterzika a projekt "Nekrm Hydru". Ono co je vlastně potřeba k tomu, propíchnout tuhle bublinu aby se to dostalo na svět a ta rádoby noblesa z 90s let nebo komunismu nebo, kdo to vlastně je, se zase vrátila zpátky nohama na zem? Podle mě není potřeba vymýšlet žádné složité záludné intriky, stačí k tomu odvysílat jednu realistickou reportáž z terénu v Čechách. Není potřeba nic kritizovat, jenom hodit pár záběrů z lokalit v městech po Čechách nebo regionech. 

Úplně to vidím, kdyby se do té vyvážené České Televize nebo Rádia jenom jednou dostal pořad "Jak to vidí - někdo jiný", vzal by kameru nebo mikrofon a jenom by se prošel a ukázal reálný stav věcí, bez "přikrášlovacích" televizních nástrojů, úplně by to stačilo. Bublina by splaskla. 

Myslím, že je to nakonec i pozitivní zjištění. Ona ta realita se časem mezi tu veřejnost dostane, ať se ji snaží zakrýt sebelíp.

S tím poznáním a osvícením jsem sestoupil z vrcholku kopce, nabral vody z Karlova zřídla a po jemném doušku, jsem se zastavil do kavárny pro klasické kafe a nějakou tu limonádu na spravení chuti.