Jak se (na)učit

Jenže učení na zkoušky je vážně hrozná otrava – kolikrát jsou to opravdu delikátně nesmyslné hlody, které musíte umět zpaměti. Kdyby to alespoň nějak lezlo do hlavy! Vždyť už je jako cedník a cokoli se do ní nasype, jde okamžitě ven na úkor dějové linie nového filmu, který vám přinesl kamarád. Tak jak to teda udělat, abych se na zkoušky nejen učil, ale naučil a navíc pořádně?

Přestaňte mrhat časem

Základ je vůbec začít. Čím později, tím hůře to půjde. Během semestru se totiž látka rychle nahromadí a pohled na stoh popsaných papírů, které jste viděli pouze ve chvíli, kdy jste je smolili, dokáže úspěšně odradit i den před termínem. Občas se tedy obtěžujte podívat se alespoň na něco. Rychle pročtěte zápisky nebo prezentace a látku si svižně zopakujte.

Pokud na vás neplatí měkké metody, vystrašte se. Neustále si připomínejte, kolik máte předmětů, kolik látky to celkem je a nezapomeňte si říct, že tohle všechno opravdu musíte umět. Do pěti minut budete tak zoufalí, že popadnete první skripta a začnete číst. I kdybyste je měli zase za čtvrt hodiny odložit, pořád je to lepší než nic.

Read and repeat

„Jít se učit“ je obvykle synonymem pro „jít si číst“. Jenže už po půl hodině snaživého rejdění mezi řádky té nudné směsi slov obvykle přestanete vnímat. Čtení bohužel není učení a nikdy si tyhle dvě věci nepleťte! K učení to ale až tak daleko nemá – musíte jen přidat opakování.

Samotné čtení totiž nenamáhá mozek, pro většinu z nás je to naprosto triviální rutinní aktivita. Když ale přečtete odstavec, zaklapnete knihu a zeptáte se své hlavy, o čem to bylo, stroj se rozběhne. Jakmile mozku pokládáte otázky, je nucen hledat odpovědi. A každý pracovní mozol s sebou nese novou znalost. Jakmile si pak začnete vybavovat odpovědi rychle a automaticky, je znalost zafixovaná.

Mnemotechnické pomůcky

Už od základní školy máte básničky a říkanky na všelijaké pitomosti od vyjmenovaných slov, po poloměr planety Země. Pokud si musíte zapamatovat řadu pojmů, čísel nebo cokoli náhodného, stačí si na dané téma vytvořit příběh či básničku – čím bláznivější, tím lépe. Efekt je okamžitý! Stačí si říct vymyšlený příběh jednou a hned víte minimálně polovinu pojmů zpaměti.

Mnemotechnické pomůcky mají navíc tu výhodu, že nezaplňují paměť. Příběh funguje jako vodítko pro počáteční zapamatování, a když se daná věc zapíše do hlavy, vodítko se vymaže jako nepotřebná informace. Pokud nevěříte, zkuste si teď tohle přečíst (malá pomůcka přejatá od cvičící Bety): známý strom topol osika je latinsky Populus tremula – zapamatuju si to tak, že ten topol je totiž populární, z čehož má trému, a proto se klepe jako osika. Takže latinsky Populus tremula. Chápete? Dobře, v klidu čtěte dál.

Myšlenkové mapy

Příznivci slavného detektiva Sherlocka Holmese jistě znají jeho monstrózní palác mysli. Úžasné místo, kam se vejde cokoli, co sám Sherlock chce uchovat. Není to žádná science fiction, je to výborná pomůcka při učení. Myšlenkové mapy umožňují na základě asociací pojmů a obrazů vytvořit plastické úložiště libovolných vědomostí. Po krátké zkušenosti si je nemůžu vynachválit.

Vaším úkolem je vytvořit si v hlavě (pak klidně i na papíře, v počítači) nějaký dům, přičemž opět platí, že neobvyklé věci se lépe pamatují. Do domu umísťujete místnosti s obsahem, který vám asociuje danou znalost nebo třeba jen nákupní seznam. Můžeme si to ilustrovat na příkladu, kdy vás čeká náročný den a nechcete zapomenout vše, co je nutné stihnout. Ráno musíte na přednášku, potom podepsat index, pak zastávka na studijním oddělení, oběd v menze (máte objednané špagety), odeslat dopis, zastavit se u babičky a vrátit spolužačce půjčená skripta.

Takže dveře vaší místnosti vypadají jako dveře přednáškového sálu, které dobře znáte. Za nimi stojí profesor listující ve vašem indexu a něco si nevrle mrmlá. Na komodě stojí akvárium s křečkem, který se prohání v kole – takového mají na vašem studijním oddělení. Na stole někdo nechal talíř špaget, ale vykydal omáčku všude kolem a zašpinil vám dopis. Babička to snaživě utírá a uklízí rozházená skripta. Voila!

Při tvorbě map pomáhají podrobnosti. Vybavujte si detaily místností jako tapety, okna, materiály i barvy. Představujte si, jak místnostmi procházíte, jak se otáčíte a bloudíte. Předměty můžete umísťovat všude, libovolné a v libovolném množství. Velice rychle vám pak začnou i malé věci připomínat obsáhlé definice.

Naučit a udržet

A když už začnete stavět domečky, básnit a číst nahlas, je nutné opakovat. Pravidelné opakování všech nabytých znalostí je udrží. Vhodné je opakovat po hodině, dni a týdnu. Učit se pak můžete i celý den ale nutné jsou přestávky – po každých zhruba dvaceti minutách, pět minut oddych. Po delší době pak dvaceti minutový oraz třeba u televize nebo u jídla.

Pro každou prezentaci, kapitolu nebo větší část látky si udělejte stručný výpis pojmů o velikosti poznámkového papírku, který vám bude sloužit jako osa. Hlavně pokud se učíte na ústní zkoušení, kde je nutné všechno odříkat a chybí vám psaná nápověda.

Opakování je matka moudrosti

Pravidelně si pak předříkávejte vlastní říkadla, procházejte smyšlený dům a náhodně vybírejte objekty a nahlas si opakujte, co reprezentují. Používejte též, co nejvíce smyslů můžete, protože náš mozek rád spojuje dohromady čití, pocity a vzpomínky (viz hluboko ukrytý takzvaný Limbický systém).

Tak a jak se řekne latinsky topol osika? Víte to? Vzpomněli jste si dříve na název nebo příběh. Většina lidí si v této situaci okamžitě vybaví název. Takže není čeho se bát! Všechny pomůcky jak obelstít línou hlavu fungují a dokonce v ní ani zbytečně nezabírají prostor. Tak jakou ke své další zkoušce využijete vy?