Akademická půlhodinka s profesorem Hilským
Od 4. března začal nový cyklus přednášek pro studenty i laickou veřejnost pořádaný ve spolupráci Jihočeské univerzity, Biologického centra Akademie věd ČR a Biskupského gymnázia v Českých Budějovicích, který si klade za cíl prezentovat výsledky a pokrok současné vědy v jejích různorodých odvětvích.
První přednáška tohoto cyklu nesla název „Shakespeare a jeho doba“ a zhostil se jí profesor Martin Hilský. Nebylo by nejspíš ani možné najít vhodnějšího odborníka. Profesor Hilský se, jak sám řekl, věnuje této problematice už 30 let a je velice významným překladatelem Shakespearova díla. Pokud bychom měli vyzdvihnout už jen jeden významný fakt o jeho osobě, pak získání Řádu britského impéria za zásluhy o šíření anglické literatury v ČR mluví jistě za vše.
Historie v nových souvislostech
Profesor Hilský je také přednášejícím na Filozofické fakultě JU a UK a v průběhu své akademické půlhodinky, která se protáhla přes hodinu a půl, dokázal, že je nejen výborným vypravěčem, ale i skutečným zapáleným a vášnivým znalcem.
Přednášku věnoval především dobovým souvislostem, které ovlivňovaly tvorbu nejen samotného Shakespeara. Posluchače provedl celou anglickou reformací od vlády Jindřicha VIII. až po jeho dceru Alžbětu. Kdo ale čekal nudný středoškolský dějepis, byl zklamán. Profesor Hilský naopak uvedl doslova teorii do praxe.
Objasnil, jak velký zvrat v životě obyčejných lidí způsobila náhlá změna náboženství, a tak i celé administrace, která během pouhých deseti let proběhla třikrát. Konečný přechod z katolictví na anglikánství pak učinil nejen obrat v životě náboženském, ale i světském a uměleckém. Se zákazem katolictví došlo ke změně témat divadelních her z biblických příběhů na osudy obyčejných lidí a cokoli jiného, co nebrojilo proti státu a jeho autoritám. To umožnilo vznik novodobého anglického divadla.
Co nám dal Shakespeare?
I v obsahu her tak profesor Hilský spatřuje onen velký význam, který je Shakespearovi přikládán. Psal o lidech pro lidi, a to v anglickém, nikoli latinském jazyce, ale hlavně – jeho hry se lidem opravdu líbily. Což je důvodem, proč přetrvaly, byť byl Shakespeare po smrti téměř zapomenut a jeho hvězda vysvitla až v druhé polovině 19. století, kdy byl doslova znovu objeven pro dnešní věk.
Dokázal ve své době přitáhnout lidi k umění. Medvědí zápasy nebo tuplák piva stály tenkrát jednu penny, stejně jako zhlédnutí Hamleta, avšak Shakesperova díla naplnila jeho divadlo Globe lidmi, kteří chodili za jednu penny zas a znova. Divadlo také umožnilo předat umění přes mluvené slovo a gesta i negramotným.
Tisíckrát skloňovaný jazyk
A ona slavná Shakespearova řeč? Kouzlo jeho jazyka tkví podle profesora Hilského v tom, že dokázal výborně vystihnout mluvu všech vrstev společnosti a učinit ji velice věrohodnou. Uměl si hrát se slovy, tvořit četné slovní hříčky a různé narážky, jaké prý ani sami rodilí mluvčí někdy nepochopí. Divadlo tehdejší doby bylo navíc bez kulis, proto herci museli všechno umět bravurně popsat ve své řeči.
Mezi posluchači zazněl i dotaz, zda je vůbec možné přeložit originály jeho her do jiného jazyka. Profesor Hilský v tomto ohledu pokládá angličtinu za nepřekladatelnou, už díky tomu, jak je pestrá a odlišně zní. Přesto zdůrazňuje neuvěřitelnou bohatost a tvárnost češtiny. A tak sice není nikdy možné překládat doslovně, ale je možné, jak říká, nechat diváky v Praze i Českých Budějovicích smát se ve stejnou chvíli, kdy se smáli alžbětinci.
Profesor sám se cítí velice poctěn, že může pokračovat v tradici českého překladatelství a říká jednu důležitou věc, kterou cituje Shakespeara. A totiž, že byť žijeme v době globalizace a i Shakespeare se dnes místo malého divadla Globe, hraje v jeho překladu – tedy ve světě – musíme udržovat kulturní bohatství všech zemí. A kdyby se ztratila naše čeština, kterou mluví ve světovém kontextu „pouze“ 10 milionů lidí, to by poté znamenalo, že není něco špatně s českou zemí, ale s celou Evropou.
Přijďte příště také
Profesora Hilského odměnil za jeho poutavé vyprávění bouřlivý potlesk zaplněného studentského kostela a na závěr ještě podepsal pár výtisků svých překladů. A další část z cyklu můžeme očekávat neméně zajímavou.
18. března opět od dvou hodin odpoledne ve studentském kostele v ulici Karla IV. se těšte na přednášku Dany Elhottové – Antibiotika: 70 let ve službách člověka. Celý program cyklu, který trvá až do června, najdete na stránkách Jihočeské univerzity. Přijďte, místo se vždy najde, a vezměte si teplejší oblečení. Přeci jen jsou kostely trochu chladné.
