Z historie kolejí JU

Vydala jsem se po zavátých stopách minulého století a skončila v kanceláři pana profesora Matouška ze Zemědělské fakulty JU, který byl tak laskavý a prozradil mi všelijaké zajímavosti, o nichž jste určitě neměli ani páru.

Naše „Káčka“

Všichni asi známe naše hlavní koleje K1, K2 a K3 – denně kolem nich proudíme od Akademie věd do menzy. Přes oficiální data zahájení provozu se na ně první studenti stěhovali již v letech 1966–67. Obsazovalo se postupně od desátého patra. Koleje byly dokonce původně striktně rozdělené podle pohlaví – K3 byla pánská kolej, K2 dámská.

Než se ale vůbec postavily, bydleli studenti jinde. Úplně první provizorní ubytování pro ně bylo zbudováno ve Skuherského ulici (léta 1960–61), kde se spalo i po dvaceti na jednom pokoji. Za dob staré Zemědělské fakulty byly pak jako koleje využívány i dnešní budova děkanátu Ekonomické fakulty naproti menze (budova A, předtím starý děkanát ZF – kolej K400) a pavilon J dnešní Zemědělské fakulty (kolej K200, tzv. „Dvoustovka“) se 3–4 lůžkovými pokoji. Uvedeny do provozu byly v letech 1962–63.

Nejpozději otevřená malá kolej K6 u stadionu byla zase obdobně jako slavný pražský Strahov původně pouze šatnou. Sice se přestavěla, ale na kompletní renovaci už peníze nezbyly. Dlouho byla tak provozována zemědělskou fakultou jako sportmotel a poté vrácena ke svému prapůvodnímu účelu.

Celá výstavba nových kolejí ostatně probíhala dosti překotně ve velice hektickém období. Finanční výkyvy vedly ke stavbě doslova na sekeru a ani nejnovější kolej z těch hlavních – K4 – nebyla výjimkou.

Stará nová K4

Kolej K4 neměla původně ani vzniknout ze strachu vedení, že nebude obsazena, ale jak pan Matoušek řekl: „Přitáhli jsme kabel od výměníku, a tak začala stavba K4.“ Nakonec se vystavěla roku 1990 a byla tak nejspíše poslední kolejí v ČR, která vzešla ze státních peněz. A její rozpočet se z původních 40 milionů také vyšplhal mnohem výše.

Spolu s ní vznikl ale i sousední populární Bobík, který byl původně naplánovaný jako malý divadelní sál, později divoce přestavěný na dnešní aulu. A proč se vůbec jmenuje takhle? Oficiální verze je prý taková, že je pojmenován podle kopce Bobík u Volar. Prý za tohle veselé jméno ale ve skutečnosti může jeden čiperný jezevčík – samozřejmě, že Bobík.

Kančí stezka

V sousedství areálu PřF by jistě neměla chybět kromě kytiček i nějaká ta zvířátka, a protože nemáme kachní jezírko, máme alespoň Kančí stezku. Svůj název nese už od dob dávno minulých a úspěšně se drží dodnes. Zastřešená spojovací linie všech kolejí vystavěná roku 1974 se měla podle vedoucího kolejí K1 a K2 pana Pražáka dokonce zcela uzavřít. Ovšem vzhledem k tomu, že stále nechodíme mezi kolejemi v bačkorách a teplíčku, nestalo se tak.

A co ten zvláštní název? Váže se k němu – jak jinak – historka. Po napadnutí prvního sněhu se mezi tenkrát nově otevřenými kolejemi objevila cestička stop jisté nejmenované osoby. A jméno bylo rázem na světě!

Nedej na první pohled

Jihočeská univerzita je možná mladá, přesto je bohatá na svou minulost. Vznikala ve zvláštní době a rozvíjí se pořád. Kdo ví, co tu budeme mít za pár let? Ať už cokoli, nikdy není od věci vědět, co tu bylo kdysi.

A není to jen historie univerzity, ale i historie samotných Čtyř dvorů. Geokečři už také vědí, že mnohem více o okolí univerzity se dozví ZDE. Tak lovu zdar!

Zkrátka pořád je co objevovat, třeba i přímo za rohem.