Večer autorského čtení
Zajímá ještě někoho v dnešním světě poezie? Jaká témata jsou v básnickém světě dnes v kurzu? Na tyto otázky jsem hledala odpovědi v úterý 18. 2. v literární kavárně Měsíc ve dne. Kdo tam nebyl, o mnoho přišel. Můžete si alespoň přečíst mé postřehy z tohoto záživného večera.
Vyčnívači- skupina nezávislých literátů
V úterý 18. února se v budějovické kavárně Měsíc ve dne konal večer autorského čtení. Pět talentovaných autorů se sešlo, aby se s námi podělili o své umělecké dovednosti. Kavárna není nikterak velká, ovšem tím více byl celý večer s nádechem příjemné atmosféry, neboť prostory se díky celkem početné návštěvnosti téměř zaplnily. Nejdříve jsme nevěděli, co od večera očekávat. Posluchače celým večerem provázel Jan Ptáček alias Pták. Představil všechny autory a odstartoval tak velmi zajímavý večer. Je nutno zmínit, že chlapci tento večer pořádali za účelem toho, aby nahráli svou tvorbu na CD. Takže pokud Vám po přečtení reportáže z úterního večera bude líto, že jste chyběli, možná se dočkáte i nahraného slova. Abychom je v jejich projektu podpořili, symbolicky jsme přispěli malou částkou, aby si hoši mohli splnit svůj sen. Myslím, že si to opravdu zaslouží, neboť jejich projev je velice osobitý a nevídaný.
První přednášel Kuba, který je členem kabaretu Kajbar. Posluchače zaujal vtipnou a veselou poezií Otakara Frikulína. Budějovický patriot je známý jako autor, který píše po záchodcích vtipné rýmy, ale také dekadentní, přírodní nebo městské básně. Tato díla se snaží Kuba shromažďovat a chtěl by vydat sebrané spisy tohoto autora, který stojí určitě za povšimnutí. Pozoruhodné je, že se snaží i o to, aby za vybrané peníze zařídili Frikulínovi pamětní desku. Přednesl i vlastní tvorbu, která byla výrazná tím, že se v ní objevovaly vtipné slovní hříčky. Mé ucho zaujala část tohoto rýmu: „Je lepší beatbox dělat, než blbý slova kvokat.“
Další autor byl právě Jan Ptáček, který nás přenesl do svých dospívajících let, kdy studoval na sušickém gymnáziu. Názvy poezie samy o sobě byly velmi nevšední. Například Lamentace starého prasáka, Dospívávám (o abstinenčním období), báseň Chmm a Podivný sen. Nejvíce mě ovšem zaujala báseň Učitel tance, která obsahovala velmi zajímavou myšlenku o tom, že každý z nás by měl mít svůj cíl a jít si za ním. Na závěr jsme slyšeli báseň od Jima Morrisona Sirény z básnické sbírky Divočina.
Třetí v pořadí byl Pavel, který oslovil svým neotřelým přednesem. Jeho díla byla velmi realistická, pravdivá a obsahovala mnoho metafor. Slyšeli jsme báseň Blbej šmejd a Návod k použití. Básně v jeho podání publiku dodaly velkou energii, která v posluchači vyvolala spoustu pozitivních myšlenek. Moc se mi líbila pasáž o tom, že dokud člověk nebude milovat sám sebe takový jaký je, nebudou ho moci milovat lidi v jeho okolí. Výstup zakončil povídkou Běžná věc, která popisovala seznámení s dívkou jménem Rina.
Když na řadu přišel Tomáš Kotal aneb Humr, v místnosti se všem objevil úsměv na tváři. Polovina posluchačů totiž Tomáše zná a ví o něm, že dokáže být vždy nad věcí a za každé situace srší vtipem. Své vystoupení započal povídkou z jeho učitelské praxe, která nese název 3, 2, 1 bum. V jeho povídkách se vesměs objevila nadsázka, vtip a ironie. V povídce naráží na malý učitelský plat, čímž si, hlavně u nás, pedagogů, získal velké sympatie. Následovala povídka Odpolední starosti a Co lze vidět za oknem, která se oproti předešlým povídkám nesla v lyrickém nádechu. Čtení završil povídkou Blbec jsem byl, budu a nehodlám s tím přestat, kde jsme všichni s Tomášem museli jen souhlasit. Povídka pojednávala o tom, jak se všichni učíme věci, které v praxi nikdy nevyužijeme. Nakonec Tomáš zahrál a zazpíval folkovou anglickou píseň, čímž v kavárně navodil opět přátelskou a bezstarostnou atmosféru.
Kruh nezávislých literátů uzavřel poslední z autorů Ivan. Sám o sobě tvrdí, že je nerad ve styku s více lidmi. Musím uznat, že jeho výstup měl dvě tváře. Na jednu stranu měl hlubokomyslné a ojedinělé texty a projev byl opravdový, mnohdy založený na jeho pocitech a vlastních vzpomínkách. Jeho básně byly v mnoha pasážích ozvláštněné pleonasmem, čímž si získal můj zájem. Na druhou stranu by pár posluchačů mohlo namítnout, že některé básně byly přisprostlé nebo nevhodné. Ovšem, kdo vyčnívá, ten se líbí, nemám pravdu?
Večer to byl vskutku velmi poučný a zajímavý. Je vidět, že poezie ještě nevymřela a může dnešní generaci bavit právě nad sklenkou dobrého vína. Klukům děkujeme za skvělý zážitek a za mě jim musím popřát, aby neztráceli inspiraci a sílu k tomu, co mají rádi.
