100 chutí opravdové Asie v Café Datel
Café Datel je poměrně krátkou dobu novou otevřenou kavárnou v Piaristické ulici. Nabízí zde výbornou praženou kávu, domácí polévky a zákusky. To vše je podtrženo krásným interiérem a příjemnou obsluhou. Když je ještě v takové kavárně, která si zakládá na tom, aby bylo vše na jedničku, pořádaná zajímavá prezentace, je volba večera jasná. Jdeme datlovat k Datlovi a dozvědět se o dobrodružné cestě Tomáše a Marka.
Pro začátek musím podotknout, že Marek není žádné cestovatelské ořezávátko, ale zkušený cestovatel, který procestoval už více jak 50 zemí. Právě proto projekce slibovala opravdu zajímavé a hodnotné informace, tudíž prostředí příjemné kavárny bylo posluchači plně obsazeno a odpoledne již nebyla šance zarezervovat si místo.
V úvodu začal povídání Tomáš, který se rozhodl s Markem dobrodružnou cestu podniknout. Do Vietnamu cestovali letadlem přes Rusko. Exotický Vietnam obydluje 90 milionů lidí. Chlapi ale neměli zájem procestovat celý Vietnam. Jejich cílem bylo vidět jen část, ale tu poznat opravdu zblízka a důkladně.
Začátek cesty odstartovali v hlavním městě Hanoi. Zde si vypůjčili motorky, kterými celých 21 dní cestovali po Vietnamu. Kromě národního parku, zátoky Halongwei, ostrovů a dalších zajímavých míst je nejvíce zaujala místní kuchyně. Přes neznalost vietnamštiny a bídné angličtiny místních obyvatel jim nezbývalo nic jiného než v bufetu nebo restauraci ukázat naslepo do jídelního lístku. Většinou do poslední chvíle nevěděli, co se jim na stole objeví. Nejčastěji si ale pochutnávali na známé polévce Pho. Při špatném vyslovování této polévky se několikrát stalo menší „faux pas“, kdy se jim povedlo objednat si místo polévek prostitutky. Nejlépe si pochutnali, když šli na jídlo s nějakým místním, který pánům přímo objednal. Měli tak možnost ochutnat například kachní embria, které jsou velkou specialitou místní kuchyně.
Oblíbené byly průzkumy po ranních trzích. Zde načerpávali vůni, energii i inspiraci. Tomáš se smíchem dodává : ,,Pokud chcete vidět, co vše ve Vietnamu žilo, nebo žije, zajděte na tržnici. Tam najdete všechno, živé i mrtvé.´´ Místní speciality jsou samozřejmě pro nás Evropany opravdu velmi vzdálený sen. A je dobře, že jen vzdálený sen. Na psovi, holubech nebo želvách by si asi většina z nás pochutnala velmi těžko.
Během cestování navštívili několik desítek vesniček. V některých z nich ještě převážně používali různé středové nástroje, například na zpracování kukuřice. Všimli si zde také, že na vesnicích zastávají nejtěžší práci ženy. Pracují ve fabrikách, na polích i na příbytku s dětmi kolem krku. Místní muži na ně působili laxním dojmem, který podtrhovali rozkazováním a popíjením alkoholu. Mezi vesnicemi je okouzlil pohled na nádhernou přírodu a všudypřítomná rýžová pole.
Během cesty využívali ubytování u místních nebo v levnějších penzionech. Nocleh vyšel v přepočtu od 150–250 Kč. Celkové náklady k mému překvapení nebyly až tak vysoké, jak jsem čekala. Celková útrata za 21 dní činila 19 000 Kč. Letenka za 14 500 Kč, víza za 3 000. Vypůjčení motorky vyšlo na 6 USD/den. Ve Vietnamu se neplatí spotřební daň, tudíž tankovali za příjemných 15 Kč/litr. Ceny za stravu byly také více než příznivé – polévky od 4 Kč, maso s rýží od 30 Kč, pivo 6 Kč. Vyplatí se zde koupit také oblečení, kdy kus oblečení značky Lacoste nebo Adidas pořídíte za 150 Kč.
Celkové povídání trvalo i s přestávkou na občerstvení něco přes dvě hodiny. Závěrem jsme zhlédli krátké video se sestříhanými záběry, které vygradovalo bouřlivým potleskem. Ten si pánové zasloužili nejen za odvahu, ale i naše obohacení rozličnými zajímavostmi, vtipnými historkami a komentáři.
