Rady pro prváky: Základy univerzitního koloritu

Škola je místo, kde člověk stráví podstatnou část svého života. Univerzita poskytuje v tomhle směru více volnosti, ale pořád tam alespoň párkrát za semestr páchnout musíte. Co všechno je dobré respektovat, abyste přežili bez úhony nejen prvák?

Who is who

Jakmile poprvé vstoupíte do přednáškového sálu, je čas na seznamování. Čím dřív budete znát víc jak půlku ročníku jménem a budete mít na všechny maily, facebooky a telefonní čísla, tím líp pro vás. Vaši spolužáci jsou totiž nejdůležitější informační systém hned po hromadných školních mailech. Oni vědí všechno od termínu zkoušky po jídelníček menzy. Kdykoli máte s čímkoli problém, nikdo vám tu totiž jen tak nepomůže – jedině spolužáci. Takže zahoďte stud a ve vlastním zájmu si během prvních dvou měsíců pořiďte dostatek známostí nutných k přežití.

Kromě svých spolužáků se seznamte i s univerzitními „činovníky“. Základ? Děkan je šéfem vaší fakulty, rektor je šéfem vaší univerzity. Zjistěte si, kdo je vaším studijním referentem (aneb za kým chodit, když je třeba řešit technické záležitosti studia) a poznejte své proděkany, které pravděpodobně budete dříve či později také potřebovat, ať už kvůli Erasmu, odepisování předmětů, nebo odpouštění školného.

Slušnost nade vše

Nejdál to na univerzitě dotáhnete se slušností a úsměvem na tváři. Ten vám tu otvírá dveře téměř kdekoli. Jestli byli učitelé na gymnáziu a střední na vaše pubertální výlevy dávno zvyklí, tady radši uberte plyn. Někteří ctihodní profesoři si na sobě dovedou tak zakládat, že kolem nich budete chodit po špičkách. Ale nejen ti s nosem nahoře ocení, když se budete chovat podle bontonu. Ne vždy s tím sice vystačíte, ale pamatujte si, že svého nepřítele neodzbrojíte ničím tak dobře jako vytrvalou slušností.

S tím se pojí i nutné formality. Doteď jste totiž možná nemuseli psát učitelům dlouhosáhé maily, ale na vysoké vás to potká. Proto je nutné se na to připravit a kromě zásoby inteligentních a zdvořilých výrazů budete potřebovat osvěžit pravidla pravopisu a psaní titulů. Zjistěte si přepisy všech těch hieroglyfů před a za jmény, vždy oslovujte nejvyšším dosaženým titulem a nezapomeňte, že dopisní i mailová konverzace má svá pravidla, která je vždy dobré dodržovat. Nezapomínejte na váš podpis, správné oslovení a neutrální pozdrav. A nikdy se nedivte tomu, že na vaši tři hodiny pečlivě plozenou zprávu přijde odpověď: „Ok.“

Tužíme kolektiv

Základem studia je znalost – znalost testových otázek ke všem termínům písemné zkoušky. Ale teď vážně. Pamatujte si, že studium na VŠ je hlavně o koordinaci mezi studenty. Být vysokoškolák je závazek. Nikdy nezapomeňte přinést spolužákům nějaké tipy ze zkoušky, protože co je v učebnici, je jedna věc, co chce váš profesor, je věc druhá. Pomáhejte si nejen přeposíláním zadání starých testů, ale i vzájemným doučováním, což je údajně ta naprosto nejlepší technika, jak se něco doopravdy naučit. Zkrátka vzájemná pomoc během zkouškového je tavná pistole na mezilidské vztahy (minimálně na čas vás k sobě přilne velice silným poutem).

Hlídejte si čas

Hlídacího psa všech termínů a deadlinů vám sice spolehlivě dělají spolužáci, ale dokud se nezeptáte, nic vám taky říct nemusí. Vysoká škola není výuka na stříbrném podnose a je proto nutné mít přehled o dění. Nikdo vám už nestojí za zády a všechno tedy padá na vaše bedra. Jestli zapomenete ke zkoušce index, prošvihnete povinné cvičení, neodevzdáte esej do stanového data nebo cokoli dalšího, bude to jen a jen váš problém. Takže nezapomeňte kontrolovat web vaší fakulty a maily od vyučujících a všechno zapisovat nejlépe rovnou do kalendáře a vytisknout si svůj rozvrh! Jakmile ztratíte pojem o čase, proberete se ze snu do noční můry.

Na závěr nezapomeňte, že všechny podrobnosti týkající se průběhu studia, najdete ve dvou druzích dokumentů – v opatřeních děkana vaší fakulty a ve Studijním a zkušebním řádu Jihočeské univerzity. Všechny texty jsou přístupné na webových stránkách fakult, případně univerzity. Dočtete se tam vše nutné od pravidel studia po bakalářské práce.