Nedělní koncert Vypsané fiXy
V neděli 17. listopadu se v MC Fabrika uskutečnil koncert oblíbené rockové kapely Vypsaná Fixa. Kapacita sálu je omezená a na facebooku bylo potvrzeno 150 hostů už čtrnáct dní před koncertem. Není divu, že kdo si včas nevzpomněl, lístek nesehnal. A kdo sehnal, ten sto padesáti korunami podpořil dobrou věc – nedělní koncert byl totiž benefiční a výtěžek byl věnován dětskému oddělení českobudějovické nemocnice.
Podařilo se nám získat rozhovor s Márdým, frontmanem skupiny, který si můžete přečíst v našem dalším tištěném čísle JU Magazínu. Dozvíte se například, jaký má Márdý vztah k jižním Čechám, jak vzpomíná na studentská léta a mnoho dalšího. Zde pro vás máme z celého rozhovoru alespoň malou ochutnávku.
Dneska je 17. listopadu, pamatuješ si, co jsi dělal přes tento
den v roce 1989?
Hele pamatuju, to jsem byl ve druháku. Zrovna tenhle den byl strašně dlouhý,
končili jsme až někdy v pět. Já chodil na gympl do Přelouče a vím, že
jsem přijel domů, koukal na zprávy a tam se něco mihlo. Druhý den jsem
našel nádraží polepené černobílými plakáty a bylo to takový strašně
šílený. Cítili jsme ve vzduchu, že se něco děje.
Takže to na tebe zapůsobilo.
Jo, pak začaly různé stávky, ale náš gympl byl provinční a všichni tam
byli hrozně vystrašení. My pořád s jedním kámošem přemýšleli, jak to
udělat, aby se taky začalo stávkovat. Nakonec jsme naběhli do třídy ke
čtvrťákům a řekli jim, že tamta vedlejší třída už šla do šaten, že
už se taky stávkuje. A oni jakoby čekali na ten impuls, hnedka běželi do
šaten a nakonec to strhlo všechny. Celá škola se fakt sešla v těch
šatnách. Přišel ředitel a zeptal se nás: „Jaké máte požadavky?“
A my brečeli v šatně smíchy, tenkrát nám to prostě přišla jako fakt
prdel…
Otázky kladla redaktorka Jana Říhová
Koncert začal krátce po 21. hodině. Prostorově skromný sál se okamžitě zaplnil k prasknutí a během dvaceti minut se dokonale vydýchal všechen čerstvý vzduch. Energičtí příznivci kapely skákali pod pódiem, fanynky vřeštěly a hudba v sále s nízkými stropy nebezpečně nabírala na hlasitosti. Postihla mě dočasná nahluchlost a post-koncertní šumění v uších, ale za ten zážitek a atmosféru to stálo.
Zazněly nejoblíbenější písničky jako je Dezolát, Čtyři slunce, Ruzyně a Darling. Naopak hitu 1982 jsme se nedočkali. Kluci hráli v kuse hodinu a půl a byla to opravdu jízda. Někteří divocí výtržníci pod pódiem se bavili strkáním do ostatních a řetězová reakce v malém prostoru udělala své, takže drobný šťouchanec se dostal i několik metrů od svého epicentra. Po půl jedenácté byl konec veškeré slávy a zpocení lidé se nahrnuli k baru uhasit žízeň. Mezi nimi byli i členové skupiny, Márdý ochotně klábosil na baru s fanoušky. My už vše pozorovali jen zpovzdálí se sklenicí osvěžujícího piva a pomalu se chystali k odchodu, protože nešťastnou shodou náhod nás druhý den ráno při pondělku čekaly referáty a prezentace.
Celý večer byl skvělým odreagováním od všedních záležitostí. Pomalu zjišťuji, že i já se stávám nadšeným fanouškem, přestože dříve jsem nemohla tomuto stylu hudby přijít na chuť. Od neděle se mi mp3 přehrávač plní písničkami od Fixy a stále mi zní v uších refrén Čtyřech sluncí. Více takových vydařených koncertů!
