„Je to otevřená válka, byť podprahová, a proto té agresi musíme čelit,“ říká Schwarzenberg.
Ve středu 28. ledna navštívil město Strakonice předseda středo-pravicové strany, poslanec a bývalý senátor, exministr zahraničí i kancléř prezidenta Václava Havla v jedné osobě, Karel Schwarzenberg (*1937). Tento sedmasedmdesátiletý politik nejprve zavítal do zdejšího gymnázia na diskuzi se studenty nejen o podprahovém válečném konfliktu mezi Ukrajinou a Ruskem, ale také o aktuálním tématu – islamizaci světa. Společně s ředitelem Mgr. Miroslavem Hlavou vzdali u příležitosti 70. výročí osvobození koncentračního a vyhlazovacího tábora Osvětimi pietu všem strakonickým obětem holocaustu za druhé světové války u strakonické Menory, jež byla před šesti lety slavnostně odhalena právě studenty strakonického gymnázia v rámci projektu Zmizelí sousedé.
V Rytířském sále strakonického hradu pokračovala večer beseda se širokou veřejností, kterou připravili manželé Gerčákovi, kde kníže Schwarzenberg navázal nejen na již zmiňovaná témata, ale také zavzpomínal na přímou volbu prezidenta, ve které skončil na druhé pozici a podlehl tak levicovému kandidátu, Miloši Zemanovi.
Lepší být aktivním politikem než prezidentem
„Po jistých výstupech a výrocích pana prezidenta mě začíná mrzet, jak to dopadlo. Bolest to ale vůbec nebyla. A to z velmi prostého důvodu. Když jsem totiž dva a půl roku na Hradě pracoval, věděl jsem, že je tam vždycky člověk poněkud izolovaný. Šel jsem do toho s vědomím, že se aspoň někdo musí postavit zlu a nenávisti v tomto státě, ale že bych obzvláště toužil býti hlavou státu, nemůžu říct. Baví mě více aktivnější politika, než abych byl v chápání české ústavy prezidentského úřadu jen krabičkou poslední záchrany v případě krize. Nikdy to tedy nebyla bolest, jen mě to teď začíná mrzet, když vidím, co se děje na Hradě,“ dodává s úsměvem.
Vraťme se ale k ústřednímu tématu, a to k Ukrajině a k Islámskému státu, který chce ovládnout celý muslimský svět, neboť právě tyto dva aktuální problémy se neustále během besedy prolínaly. Nejen ústy pana Schwarzenberga, ale i v dotazech přítomných. Schwarzenberg zdůraznil, že Rusko je hlavním agresorem, který vyvolal nynější politickou krizi prostřednictvím nenápadného rozkladu zemědělství, zvyšováním kvót a podpory proruských separatistů na východě země. Zároveň však připustil, že i Ukrajina nese svůj úděl viny, díky posledním vládám a prezidentovi Janukovičovi, který si „uléval“ finance pro sebe a vystavěl si své honosné sídlo.
Problém Ukrajiny by měl být na prvním místě
„Pan prezident je zastáncem ruského stanoviska v této záležitosti,“ nelíbí se Schwarzenbergovi postoj Miloše Zemana. „Mluví pouze o občanské válce. Ale hlavní vojenské síly pochází z Ruské federace, tím pádem už to není občanská válka. Je to opravdová válka. Agrese vůči sousednímu státu. Cílem toho je podmanit si Ukrajinu, aby jako předtím poslouchala pokyny z Moskvy. Prezident Putin vyrostl v jiné době, je člověk vychovaný vysokou školou tajné služby Felixe Edmundoviče Dzeržinského, ostatně jednoho z největších vrahů evropských dějin. Dzeržinskij, zakladatel Čeky, vidí věc čistě mocensky, vychází z předpokladu, že Ukrajinci nejsou samostatný národ a Ukrajina tedy není oprávněná se odpoutat od Ruska. Vidí ji jako součást ruského národa, který se musí vrátit do náručí Moskvy. To je jeho hluboké přesvědčení.“
Schwarzenberg se dále domnívá, že se Rusko i český prezident snaží odvést naši a evropskou pozornost tím, že ji nasměrují na vzdálenější nebezpečí, jež hrozí od Islámského státu. „O to tu vlastně jde, abychom nemluvili příliš o Ukrajině a o válce, která je na evropské půdě, neboť Ukrajina samozřejmě patří k Evropě a Rusko z jisté části také.“
Dotknul se i invaze do Iráku, která byla v zásadě správná, ale nedostatečně připravená, kdy Spojené státy americké nevěděly, co po vítězství udělají. Zároveň Schwarzenberg nepochybuje o tom, že díky náboženským střetům na Blízkém Východě dojde k novému uspořádání této části světa a hranice, které byly po první světové válce načrtnuty dvěma úředníky, nedbaje kmenových či náboženských poměrů, zaniknou a vznikne nový Blízký Východ. „Ano, má to nebezpečný vývoj, ale pro Blízký východ a jeho okolí. Je to všeobecná válka mezi nimi, podobně jako byla v devadesátých letech v Jugošce,“ přirovnává to k situaci před pětadvaceti lety na Balkáně a jeho okolí, kdy po smrti Tita se národy, které se nesnášely, rozpadly.
„Pan prezident je v zásadě inteligentní člověk a tudíž má aspoň stejné, ne-li lepší informace nežli já. Takže to akutní nebezpečí hrozící v České republice z Islámského státu vidí asi stejně malé jako já. Můžou odtamtud pocházet různí teroristé, nechat někde v Evropě vybuchnout bombu nebo udělat nějakou jinou šílenou akci, jako tomu bylo v Paříži. Což je sice tragické, ale nemění to nic na politické situaci. Každý den zemře na silnicích více lidí, než po celou dobu těchto teroristických útoků.“
Na závěr se kladně rozpovídal o budování společné integrace států v rámci Evropské unie, jež zaručuje evropský mír a zároveň je tato pospolitost narušena nedostatečnou zahraniční, hospodářskou a přistěhovaleckou politikou tohoto uskupení.
Článek vznikl ve spolupráci s Maximem Strakonice.
