Brigáda v ZOO

Podobně jako většina studentů i já jsem využil letní pauzu od zkoušek k tomu, abych si vydělal pár korun. Poslední dobou je bohužel docela problém narazit na pořádnou brigádu. Jako student zoologie bych rád získal praxi v oboru a tohle léto se mi podařilo skoro nemožné. Spojit brigádu i praxi dohromady. Možnou brigádu jsem začal řešit naštěstí v předstihu. Po Vánocích jsem rozesílal e-maily se svým životopisem a žádostí o brigádu nejrůznějším firmám a organizacím, které by mohly hledat brigádníky. E-maily jsem rozeslal i mezi organizace zaměřené na ochranu přírody, jako například zoologické zahrady. A světe div se, po pár týdnech mi přišla odpověď z nedaleké zoologické zahrady Ohrada s nabídkou brigády na srpen. Jako správný student zoologie jsem s přijetím dlouho neváhal.

„Děcka, hlavně na sebe nepusťte medvědy."

Po nástupu do zoo vše probíhalo jako na každé jiné brigádě. Podepsání smlouvy se zjištěním, na kolik si zaměstnavatel cení mé práce – samozřejmě bych se ocenil na víc. A také nechybělo vždy přítomné poučení o bezpečnosti práce, které začalo kouzelnou větou: „Děcka, hlavně na sebe nepusťte medvědy.“

Místo hadů ornitologický úsek

Po úřednickém kolečku jsem se konečně dostal do zákulisí zoo. Nejdříve bylo potřeba zjistit, na jaký úsek mě přiřadili. V tu chvíli jsem se doslova modlil, aby to nebyl úsek plazů. Ještěrky a želvy zvládnu, ale když vidím i obyčejnou užovku, tak jsem schopný skákat po stromech. Štěstěna byla však na mojí straně, i když i tak jsem zrovna z výsledku nebyl nadšen. Dostal jsem na starosti ornitologický úsek.

Ze začátku jsem si myslel, že to pro mne bude nuda. Nakonec se z toho však vyklubala skvělá možnost pro procvičení ornitologických znalostí. Můj úsek zahrnoval plameňáky, pelikány, sovy, orly a samozřejmě husy a kachny, které jsou v zoo všudypřítomné. Každý den jsem musel vyčistit výběh a sesbírat zbytky starého žrádla (žádná voňavá práce) a rozvést čerstvé krmení. V tomhle případě byly nejvíce aktivní pelikáni. Když se objevil v jejich dosahu lavor plný ryb, nedokázalo je nic zastavit. A i když se to nezdá, tak parta rozvášněných pelikánů, kteří se řítí přímo na vás, není nic příjemného. V neposlední řadě byla mou starostí kontrola, jestli je všechno na svém místě a jestli všechno žije.

Setkání se sto padesáti kilovým kotětem

Na první pohled se toho zdálo dost, ale většinou byla za dopoledne práce hotova. Odpoledne jsem se mohl podívat i na jiné úseky v zoologické zahradě. Nejvíce mě to táhlo k savcům. Přece jenom být v blízkosti tygra nebo medvěda je lepší zážitek než hlídat zdravotní stav drůbeže. A tak jsem měl možnost potkat se i s ostatními zvířaty v Zoo Ohrada. Největším zážitkem bylo seznámení s největší „star“ celé zoo – s Oliverem, tygrem ussurijským. I přesto, že váží 150 kg, je to stále jednoroční „kotě“. Tedy spíš takový tygří „puberťák“. Tygr nebyl jediným nezapomenutelným zážitkem. Takových zajímavých okamžiků bylo během mé brigády opravdu spousta: Příležitost sáhnout si na losa, transportovat krokodýla, hrát si s partou zvědavých lemurů, nebo dělat „rozcvičku“ antilopám, aby neztloustly…

Nejen pro studenty biologie

Člověk by si mohl myslet, že takováto brigáda je určená pouze pro studenty oborů zaměřených na biologii. Ale není to vůbec pravda. Parta brigádníků byla poměrně různorodá společnost studentů, od uměleckých oborů po středoškoláky z průmyslovky. Pro mne to samozřejmě byla hlavně skvělá možnost, jak nabrat zkušenosti a vyzkoušet teorii v praxi. A jako správný nadšenec bych mohl říct, že tuhle brigádu doporučuju všem. Ale neřeknu. Přece si nebudu přidělávat konkurenci na další léto.