Můj život byl už druhým rokem v ruinách. Čím déle celé špatné období trvalo, tím jsem se stávala zahořklejší a stíhala mě jedna katastrofa za druhou. Neříkám, že se mi nepřihodilo pár světlých chvil, jenže dobré věci se mi stávaly málo.
vražda-smrt-zabití, Plzeň-Brno-Protivín
V nedávné době se mi cestou na univerzitu stala příhoda, jaká nebývá u nás při cestě vlakem až tak neobvyklá. Potkala jsem divného člověka. Tento byl ale extrémně divný a chtěl si povídat.
Čechy jsou malá země, avšak velmi bohatá. Jak je to možné, když náš dluh činí 1.8 bilionu korun? Je to možné díky lidem, kteří nejsou na peníze.
„…očekávejme první tropické dny,“ slyšela jsem v hlavě ozvěnu hlasu z pátečních zpráv a rozespale sahala po snídani. Skrz žaluzie jsem hleděla ven. Kampus zalitý horkým sluncem, na nebi jen nekonečná modř, vzduch téměř stál a do toho všeho to ticho.
Před deseti lety nám vstup do EU přinesl možnost volnějšího cestování jak na dovolenou k moři, tak i na jiné univerzity po celé Evropě nejen v rámci programu Erasmus. V poslední době jsou však úsměvné historky o jednosemestrálním pobytu plném propařených nocí a výletů nahrazeny velice vážnými příběhy mladých mana...
Když se projedete kolem studijního oddělení a uděláte si krátkou zastávku u nástěnky, možná najdete něco málo nabídek k práci. Vesměs nic kde jak zajímavého. Ale všechny mají jeden zřetelný průsečík – abyste mohli pracovat, musíte mít diplom.