„Většinou se inspiruji v groteskních všednodenních situacích.“
Německý spisovatel Sebastian Fitzek se řadí mezi nejúspěšnější německé autory. Dostal se díky svému umu totiž do podvědomí nejen v jeho rodném Německu, ale i u nás v České republice a v dalších evropských i mimoevropských zemí. Čím nás brzy překvapí autor Sběratele očí, to nám trochu nastínil v následujícím rozhovoru.
Váš aktuální román Noe pojednává o tématu přelidnění na naší planetě. Člověk plení životní prostředí a naše stále více vysychající zdroje. Radikální skupina jménem Room 17 chce tento problém urovnat neuvěřitelným zločinem. Jak jste přišel na toto téma?
Díky dokumentu o parazitech, ve kterém se říkalo, že někteří paraziti vysávají svého hostitele tak dlouho, až zemře, a pak nakonec kvůli svému chování umírají i škůdci sami. Tehdy jsem si pomyslel, že to je možná taky docela dobrá definice pro nás lidi…
Vznáší se před vámi od začátku téma nebo pevná zápletka, anebo se vaše látky a děje vyvíjejí během psaní?
Vždycky mám připravené určité expozé a myslím si tedy, že celkový děj znám už předem. Při psaní ale postavy ožívají svým vlastním životem a netancují, jak má příprava píská.
Kdy se poprvé zřetelně projevila vaše vášeň pro psaní nebo vyprávění příběhů?
Při psaní mých omluvenek na gymnáziu. Ty byly velmi kreativní.
Je těžké stát se spisovatelem nebo autorem? Které překážky jste osobně musel překonat, než se dostavily první úspěchy?
Jako každé vysněné povolání je i povolání autora možno dosáhnout jen s velikým štěstím a spoustou vytrvalosti. Největší překážkou bylo přirozeně hledání nakladatelství. Z patnácti, kterým jsem napsal, jich dvanáct odmítlo, a tři se neozvala dodnes. Teprve opakované přepracovávání a nový start s literárním agentem, kterého jsem taky musel dva roky přemlouvat, aby mě vzal, mi přinesly minimální náklad u jediného nakladatelství. Ale tato šance pak naštěstí stačila.
Co vás přimělo k tomu, věnovat se výhradně psaní?
Skutečnost, že se najdou lidé, kteří skutečně chtějí má díla číst, za což jsem nekonečně vděčný.
Můžete nás nechat nahlédnout do vašeho úplně obyčejného dne, kdy píšete? Existuje vůbec něco takového, nebo vypadá každý váš den jinak?
Ne, naštěstí neexistuje žádná každodennost. Dnes poskytuji interview, zítra jedu třeba na autorské čtení do ciziny nebo sedím na premiéře divadelní hry podle některé z mých knih. Jinak psaní je spíš nudný a osamělý proces. Film o vzniku jedné z mých knih by byl jen tisícihodinový němý film, ve kterém by byly vidět jen mé prsty na klávesnici.
Kolik času zabere práce na jedné z vašich knih? Jak dlouho sbíráte materiál a jak dlouho píšete?
Protože každý den v roce (s výjimkou dvou týdnů dovolené) buď píšu, nebo vymýšlím zápletky, jsem na cestě za čtenáři nebo sbírám materiál, mohu na tohle těžko odpovědět. Překrývá se to – někdy musím při psaní i sbírat informace, někdy rešerši přeruším, abych napsal novou kapitolu.
Kromě psaní jsou ale ještě i jiná pole, která autor teoreticky musí nebo může obhospodařovat. Jak zvládáte věci, které patří spíše do rubriky marketing nebo design? Navrhujete si sám knižní obálky? Máte na to tvůrčí vliv, nebo tohle přebírá nakladatelství?
Dobrý bože, já měl z výtvarky vždycky čtyřku, kdybych já navrhoval obálky, nechtěl by už nikdo vzít mé knihy do ruky. Něco takového přenechávám lidem, kteří se v tom vyznají. Přirozeně se mne ptají na můj názor, ale nikomu jej nevnucuji.
Ať už se jedná o čtenářský maraton v průběhu několika málo dnů s náběhem na rekord, nebo akci v pyžamu v strašidelné kulise blázince na knižním veletrhu, u Sebastiana Fitzka stále platí: Očekávej neočekávané. Odkud pocházejí všechny tyto zábavné a často nekonvenční nápady?
To mohu zodpovědět asi stejně tak málo jako otázku,odkud pocházejí nápady na mé kniky. Naštěstí tady prostě jsou. Většinou se inspiruji v groteskních všednodenních situacích.
Co byste poradil člověku,který by chtěl jít ve vašich stopách a stejně jako vy chtěl uvádět jiné v nadšení vyprávěním fantastických příběhů?
Poradil bych mu, aby psal,co to jen jde, a nenechal se zastrašit skutečností, že se člověku postaví mnoho lidí do cesty. Autor je povolání, které může člověk provozovat ještě ve vysokém věku. Na rozdíl od sportu tedy nevadí, když na sebe první úspěch nechá trochu čekat.
Sebastian FITZEK
* 13. 10. 1971 / Berlín
Vystudoval práva. Pracoval jako šéfredaktor novin a programový ředitel pro několik rozhlasových stanic v Německu. Spolupracoval s Jürgenem Udolphem. První psychothriller – Die Therapie – byl vydán roku 2006 a stal se hned bestsellerem, který byl nominován na Cenu Friedricha Glausera za nejlepší debut. Je jedním z nejúspěšnějších současných německých spisovatelů, jehož díla jsou překládána do 25 jazyků. V letošním roce vydalo nakladatelství Knižní klub Sběratele očí (únor 2014) a chystá i jeho pokračování Lovec očí (duben 2015). Oficiální stránky: http://www.sebastianfitzek.de
Rozhovor vznikl ve spolupráci s knižním nakladatelstvím Knižní klub (http://www.bux.cz/) a za překlad děkuji Eleonoře Krásové.
