„Snažíme se čas od času „vyčistit“ naše mozky,“ říkají švédští manželé Börjlindovi.

Oba dva vás vřele zdravím, právě jste se vrátili z Lotyšska, jak se máte?

Dobře, děkujeme za optání. Prožili jsme v Rize nádherný čas s našimi zdejšími vydavateli.

Ve své domovině jste se proslavili psaním scénářů ve filmových a seriálových thrillerech, bylo těžké psát Tomb and Morden?

Rolf psal scénáře od konce sedmdesátých let a v posledních dvaceti letech je píšeme spolu. Většinou jsou to právě kriminální příběhy. Například dvacet šest částí filmové série přímo pro švédský státní kanál STV o fiktivním švédském detektivovi Martinu Beckovi podle předlohy detektivních manželů Sjöwall and Wahlöö. Převedli jsme do televizní podoby také jiné švédské autory, a to například Arne Dahl a Hennig Mankell. Lze tedy na vaši otázku odpovědět – ano – někdy je to těžké, jindy zas snazší. Ale pokud s tím pracujete tolik jako my, trénujete, abyste se v tom zlepšili.

Společně jste napsali trilogii, jak se vám ve dvou píše? Osobně si to totiž nedokážu představit.

Jak jsme se již vyjádřili, píšeme spolu již dvacet let, takže jsme si na to společné psaní již zvykli. Nemyslíme si, že je třeba dělat tolik kompromisů. Většinou se ale shodneme, a pokud ne, zkoušíme oba způsoby, abychom zjistili, který je pro ten náš příběh nejlepší. Ve Švédsku je psaní ve dvou naprosto běžné a my si osobně myslíme, že je to ideální, protože tato práce je především o vytváření zajímavého příběhu. A to je snazší a zábavnější dělat dohromady, jelikož na tuto práci nejste nikdy sám.

Zasvěťte nás do tajů vaší společné tvorby.

Než začneme psát příběh, pro film nebo knihu, trávíme poměrně dlouhou dobu povídáním si a velmi důkladným budováním kostry příběhu. Až ho budeme mít promyšlený od začátku do konce, pověsíme si na zeď v pracovně nástěnku, kde jsou napsány všechny kapitoly a scény, jež by se měly v příběhu objevit. Poté si každý z nás vybere, co by chtěl psát. Například si jeden z nás vybere jednu kapitolu nebo postavu, kterou by chtěl ztvárnit. Pak čteme texty toho druhého, diskutujeme o tom a případně přepisujeme. Když máme hotovo, čeká nás přepis celé knihy tak, aby měla jednotný hlas i jazyk.

Inspirujete se některými případy? Nebo je vše vymyšlené?

Samozřejmě jsme se inspirovali tím, co se děje kolem nás a v naší společnosti. Chceme jít ale s dobou, tím pádem naše příběhy a kriminální případy jsou v naprosté režii nás dvou.

Máte k dispozici i nějaké známé u policie, kteří vám radí?

Známe pár policistů, kterých se ptáme, když si nejsme s něčím jisti.

Kdo první čte váš skoro hotový příběh?

Čteme si je každý den nejprve sami navzájem. Poté je na řadě nakladatel a editor, kteří jsou vlastně těmi prvními, kdo jej vidí v „konečné“ podobě.

Četl jsem mnohé názory na vaše knihy, z nichž jich bylo opravdu málo negativních. Některým se ale zdálo, že knihy jsou místy hodně nudné, chvílemi zase moc akční a že se vymykají realitě. Co si myslíte vy?

Chceme, aby byl příběh vzrušující, a tak jsme se rozhodli dát přednost akci před tou někdy „pravou“ realitou. Jsme spisovatelé a vymýšlíme si příběhy, nechceme přece tímto způsobem vytvářet nějaké dokumenty. Snažíme se předat něco málo o naší společnosti a zároveň i něco dobrého, ne nutně ale pravdivého.

V říjnu v České republice vyjde třetí díl Toma Stiltona a Olivie Rønningové Černý úsvit (Svart gryning), chystáte už něco nového?

Nyní pracujeme na scénáři k naší úplně první knize Skočný příliv, podle které má v květnu začít natáčení desetidílné série. Se psaním čtvrté knihy o Olivie Rönningové a Tomu Stiltonovi začneme až na podzim.

Máte ještě nějaké jiné koníčky než psaní?

To víte, že ano, musíme si nějak „vyčistit“ naše mozky od filmů a knih (smějí se). Snažíme se mít dlouhou letní dovolenou. Buď to odjedeme na naše letní sídlo na jednom souostroví u Stockholmu anebo muškaříme na severu země. Moc rádi cestujeme, pokud na to je čas. Také trávíme co nejvíce chvil s našimi přáteli.

Věnujete čas i ke čtení jiné literatury? Líbilo se vám něco v poslední době?

Pokud jsme na dovolené tak ano. Jinak se neradi rozptylujeme jinými příběhy, když pracujeme. O Vánocích jsme četli knihy od Patricka Modianiho a Joyce Carol Oates, které máme hrozně rádi, ale bohužel nevíme jejich anglické názvy.

Byli jste již v České republice nebo se sem chystáte?

Rolf už v Praze byl a moc se mu tam líbilo. Cilla takové štěstí ještě neměla, ale ráda by se tam podívala.

A co se vám vybaví, když se řekne Česká republika?

Dobré pivo :).

Děkuji za pomoc s překladem z kostrbaté angličtiny Monice Bendlové ;). Rozhovor vyšel ve spolupráci s Knižním klubem.