Okénko studentské poezie: Nikola Kubátová
Dalším z příspěvků je báseň studentky pedagogické fakulty, Nikoly Kubátové, která studuje druhým rokem obor anglický jazyk a společenské vědy. Vaše básně, fejetony, satiry a další tvůrčí počiny můžete posílat na e-mail: oazaprodusi@seznam.cz. Budeme se opět velmi těšit.
Dívka v dešti
Pochmurný večer,
déšť a chlad
Můj pohled náhle
k lesu pad.
Vidím tam dívku,
celá se třese
v rozklepaných rukách
sešit si nese.
Co tady dělá
v takovém nečasu?
Na jejím sešitě
podepsán zub času.
Na jeho hřbetu
jizvy a praskliny,
stránky jsou šedivé,
jak staré noviny.
Kapky deště
padaj jí do vlasů,
ona v tom nečase
snad vidí krásu!
Jen tak si postává
v šatičkách bílých,
zatímco voda jí
stéká po brýlích.
A v její blízkosti
stojí pár mladíků,
smějí se dívence
a jí je do vzlyku.
Ví, že je zvláštní,
tak trochu jiná,
ale to není
jen její vina.
Vídá to od dětství,
posměšné tváře,
všechnu tu bolest
píše do diáře.
Ona nic neslyší,
vnímá svět očima.
Vidí ho jinak,
jinak než většina.
Vidí ho v obrazech,
v barvách a vůních,
neslyší vůbec nic,
na rozdíl od jiných.
Všechny ty zvuky,
jen v jejích představách.
jak zní smích, křik a pláč,
to nikdy nepozná.
Do toho sešitu,
co drží v ruce,
píše si pohádku
O zlaté rybce.
Rybka se taky
od jiných lišila,
plnila přání,
jediná mluvila.
Možná ten příběh
je skoro stejný,
těžké být ve světě
jiný než jiní.
Možná, když pohlédne,
dál od té řeky,
uvidí, že jinde žijí
další zlaté rybky.
Tak k těm se přidá
a nikdy více
nebude do pláče
té hluché dívce.
