SPARTAN RACE - A kde je váš limit?

Můžeš čtenářům přiblížit, co je Spartan race, a o co v něm jde?
Je to vlastně takový klidný, mírumilovný závod, kde jenom před startem musíte podepsat, že můžete na trati zemřít… prostě nic extrémního. (smích)

A teď vážně…
Spartan Race je překážkový závod, který byl před několika lety založen v Americe a postupně se díky své popularitě dostal do ostatních koutů světa, v roce 2013 až k nám do České republiky. Úroveň obtížnosti je nastavena podle typu závodu, je jich hned několik – Sprint (min. 5km a 15 překážek), Super (min. 13km a 21 překážek), Beast (min. 20km a 26 překážek) a pak ještě 2 závody, které se zatím v ČR neběžely – Ultra Beast a Death Race. Cíle závodníků mohou být všelijaké, ať už samotné dokončení závodu, či získání Trifecty, tedy po jedné medaili ze závodů Sprint, Super a Beast v jednom kalendářním roce.

Z jakého důvodu ses přihlásil?
V roce 2013 tento závod běželo pár mých kamarádů, takže jsem měl zajímavé informace z první ruky. To byl asi první impuls. A pak asi rozhodla zvědavost, jestli na něco takového vůbec mám, vzhledem k tomu, že jsem nikdy žádný běžecký závod neabsolvoval a naběháno nemám takřka nic. Tak jsme si s kamarádem prostě řekli, že to dáme a bylo to.

Kolika závodů ses účastnil a jak jsi na ně trénoval?
Účastnil jsem se Sprintu v Liberci a závodu Super na Klínovci s asi třítýdenním odstupem. Původní plán byl opravdu jenom Sprint, protože lístky na Super jsem vyhrál 3 dny před závodem. Tudíž příprava opravdu probíhala pouze na Sprint, tedy na ten nejlehčí závod. Takže nic zvláštního, musel jsem začít aspoň trochu běhat, takže asi 1–2× týdně krátký běh okolo 5 kilometrů, pár angličáků (za každou nesplněnou překážku je nutné udělat 30 angličáků, aby závodník mohl pokračovat dál) a párkrát v týdnu klasická posilovna. Přípravu mi akorát trochu zkomplikovalo drobné zranění kotníku, které jsem si přivodil na snowboardu asi 2 měsíce před závodem.

Jaká byla tvá největší motivace v závodě?
Jednoduše to dokončit. Se svojí “formou” jsem rozhodně neměl ambice na nějaký lepší výsledek, takže jednoznačně vidina cíle a ukořistění medaile, to byl můj největší hnací motor.

Přišla nějaká chvíle, kdy jsi byl opravdu na pokraji sil a chtěl jsi ukončit závod?
Vzhledem k tomu, že jsem se zúčastnil závodu s takovou délkou trati, kterou jsem neběhal ani v tréninku, tak těch chvil bylo určitě více. Super na Klínovci byl pro mě dost náročný, za což jsem si mohl částečně i sám nevhodně zvolenou obuví. Zhruba poslední tři kilometry z celkových 16 km byla jedna velká bída. Jelikož profil závodu se podobal jízdě na horské dráze, tedy několikrát vyběhnout celý Klínovec, seběhnout dolů z jiné strany a hned se zase drápat nahoru, kousek trati třeba i s 25 kilogramovým pytlem písku na zádech, tak ke konci jsem měl velký problém s kotníky, kdy mi dělalo potíže seběhnout jakýkoli menší úsek. Do toho se ještě přidaly křeče, takže jsem měl o zábavu celkem postaráno. Ale důvod proč jsem to nevzdal, vězí asi v hlavě. Asi mě to ani nenapadlo. Bylo to moje rozhodnutí zúčastnit se, mohl jsem říct ne. Navíc nikdo tam za vámi nestojí s bičem a nežene vás dál. Je to pouze na každém účastníkovi, jak ten závod pojme. Prostě když už jsem se sám rozhodl se zúčastnit, přišlo mi nesmyslné to vzdávat, když ještě je naděje, že se do cíle nějak doplazím :)

Jaké máš plány pro letošní rok?
Tento rok jsem původně měl v plánu získat Trifectu, ovšem dosavadně vypsaný plán závodů na tento rok mě trochu překvapil. Pokud bych chtěl v ČR tento cíl splnit, musel bych v jeden den běžet Super a hned druhý den Beast, což určitě nezvládnu. Takže jedině zajet na nějaký závod na Slovensko, což nevím, jestli se mi chce. Zatím je jasné, že se společně s kamarády, které jsem poznal tady na JU, a s dalšími z mého rodného města, zúčastníme 2. 5. Sprintu v Liberci, kde hodláme lámat traťové rekordy :)