Kartáčkový vrah v ČB – mám se bát?

Kartáčkový vrah

V úterý 29. října odstartoval další ročník hry Kartáčkový vrah na JČU. Zapojit se mohl každý student prezenčního studia JČU. Stačilo poslat email organizátorovi. V něm uvést jméno, fakultu, věk a samozřejmě fotografii, aby si vás váš vrah mohl co nejsnadněji vyhledat. Letos se přihlásilo 45 lidí, kterým byly vyrobeny pěkné, laminované kartičky. Pro ty, kteří se nestihli přihlásit: další kolo se plánuje v letním semestru.

Princip hry je jednoduchý. Člověk si vylosuje kartičku své oběti a může začít vraždit, ovšem někdo další si vylosuje jeho kartičku. Je to kruh. Každý vrah má svou oběť a každá oběť má svého vraha. Když je někdo zavražděn, hra pro něj končí. Odevzdá vám kartičku své oběti a vy pokračujete ve hře dál. Zabíjení probíhá kartáčkem, jak napovídá název hry. Vrah doslova podřízne hrdlo své oběti. Někteří drsní vrazi používají kartáčky typu Hard. Jiní vrazi si svým vraždícím kartáčkem večer čistí zuby.

Oběť má šanci se bránit kouzelným slůvkem STOP ve chvíli, kdy se na ni někdo žene s kartáčkem. Toto slůvko vraha zastaví na celou jednu hodinu. Poté se může pokusit o vraždu znovu. Jenže většina vražd proběhne zákeřně zezadu a oběť nemá šanci se ubránit. Jakmile kartáček přejede po hrdle, oběť jde ze hry. Šála ani límec nejsou překážkou. Vrah poté oznámí vraždu organizátorovi. Ten ji vystaví na stránkách hry: https://www.facebook.com/…ckovyVrahJcu. Stává se, že vrah nemůže najít svou oběť. Musí se hold snažit víc, v dnešním světě IT technologií není problém někoho si vygooglit. Každý hráč by se měl minimálně 4 dny v týdnu zdržovat v Českých Budějovicích.

Paranoia, vředy, nespavost

Pokud se do hry ponoříte opravdu hluboko, je dost pravděpodobné, že vás tyto tři neřesti brzy navštíví. Protože zabít vás mohou kdekoli a kdykoli. Kromě hospod Louka, K1 a Domino, které jsou vedeny jako zóny neútočení. Může se stát, že vystrčíte hlavu z hospody a vaše hrdlo pocítí tvrdé štětiny kartáčku. Nejhorší místo pro oběť vůbec je menza v pravé poledne. Vysoká koncentrace cizích lidí, strkanice a soustředěnost na jídlo z vás dělá lehkou oběť. Navíc svého vraha do poslední chvíle neznáte, nevíte, jak vypadá. Může to být váš kamarád, který jen čeká na tu správnou chvíli. Nemůžete věřit nikomu. Ke konci loňského kola se začaly objevovat i organizované vraždy, na kterých spolupracovalo několik lidí, kteří vylákali oběť a strhli na sebe její pozornost. Vrah měl poté lehkou práci. Všem těmto nástrahám se podařilo odolat J. Beranovi, který se stal šampiónem. Obhájí titul?

Rozhovor se šampionem

BeryWhite v loňském kole zabil nejvíce studentů a stal se šampiónem. Svůj krvavý kartáček má dodnes a hodlá obhájit titul. Pokud jste hráči a vylosovali jste si tuto kartu, máte možnost to změnit. Pokud si vylosoval on vás, už si asi moc nezahrajete.

Pamatuješ si ještě, jak jsi se cítil před hrou? Už ani ne. Nějaká natěšenost tam byla, ale ještě jsem o tom neměl ucelený obrázek.

Zanechaly v tobě něco jednotlivé vraždy? Dobrý pocit z dobře vykonané práce – řečeno dost psychopaticky.

Rostlo ti sebevědomí nebo chuť po krvi? To je jasné. S každou obětí jsem chtěl zabíjet víc a víc.

A měl jsi nějaký vzor? Jasně, Dexter Morgen.

Jak ses cítil těsně před tím, než jsi zabil svou první oběť? Byl jsem neuvěřitelně nervózní, stál jsem na Teologické fakultě. Čekal jsem úplně natěšený. Jen jsem nevěděl, jak být nenápadný. Tak jsem si tam četl, koukal na nějaké tabulky. Pak jsem se dozvěděl, že jsem byl strašně nenápadný. (smích) Každopádně účel to splnilo, říznul jsem první oběť. To mi dodalo to správný sebevědomí na zabíjení a pak už to šlo samo.

Hodláš obhájit titul? S tím se počítá. Já se nechci nechat zabít. Odmítám zemřít!

Jak moc tě potěšila loňská výhra? Hele, fakt mazec. Já strašně rád vyhrávám, tudíž i kdyby to bylo cokoliv, tak už jenom to, že jsem vyhrál, mi bylo zadostiučiněním.

Kolik lidí si musel zabít, abys vyhrál? Minulý ročník, tuším, jsem jich zabil 7 a stačilo to, protože to většina lidí nehrotila, nehrála, takže o to víc prostoru mi nechali na výhru.

Máš strach ze smrti a kde nejvíc? Tak asi mám největší strach z toho, že mě řízne můj spolubydlící, protože to by bylo fakt k naštvání a to prostě nejde se ubránit. Nebo někdo z kamarádů. Asi si udělám taktiku, že na několik měsíců vymažu veškeré sociální vazby, nebudu věřit vůbec nikomu. Jinak se může stát, že se jednoho rána probudím a budu mrtvej…

Nezávislý psycholog (student psychologie)

Myslíte, že hra může mít nějaké negativní či pozitivní dopady na jedince? Negativní určitě, pokud jde o psychicky slabšího jedince, který začne hru prožívat doopravdy. Mohla by být pro něj opravdu stresující a stísňující, když se pořád musí koukat za rameno, jestli na něj nečíhá vrah. Nakonec se už ani nevyspí, protože mu stihomam způsobí poruchy spánku i pozornosti. Pozitivní vliv této hry by mohl spočívat ve schopnosti vnímat detaily. Kdy si člověk bude více všímat lidí, co dělají a jak to dělají, naučí se více všímavosti a podrobné percepce svého okolí.

Vidíte v něčem přínos hry pro společnost? Určitě. Hra se hraje na vysoké škole, takže určitě je příjemným zpestřením studijního života. Koná se v průběhu semestru, takže neruší o zkouškovém, kdy jsou lidé vynervovaní z učení.

Organizátor (Petr Pedro Javůrek)

Jak tě vůbec něco takového napadlo?
Brouzdal jsem na netu a všimnul jsem si, že tuto hru hrají v Plzni, ale hrají ji po celém městě. Dále jsem se dozvěděl, že se hrála i v Budějovicích. Napadlo mě, proč by se nemohla hrát v rámci kampusu? Bylo by to přece super!

Poučil ses nějak z 1. ročníku?
Poučili jsme se v tom smyslu, že třeba dálkaři nebyli k dispozici. Tudíž dálkaři letos hrát nebudou. Další problém byl, že lidi zneužívali pravidla. Pro příklad: Holka chodila za klukem každý den a řekla mu: „Ahoj, stop.“ A měla imunitu na 24 hodin. Takže jsme v pravidlech snížili imunitu na hodinu a hráč může použít stop jen v okamžiku, kdy se cítí ohroženě nebo vidí kartáček. Je to slovíčkaření.

Je hra organizačně náročná?
Stojí to nějaký čas, ale když tě to baví, tak to jde. David Dom Pech a Lucie Prázdná si zaslouží mé díky za spolupráci a jejich čas.

Co bude hlavní výhra?
Hlavní výhra bude stejná jako loni. 5 litrů Hradeckého rumu.

Jak se pozná výherce?
Nevyhrává ten, kdo zůstane do konce, ale ten kdo má nejvíce vražd. Nejde o to vydržet do konce, ale být aktivní zabiják.

Kdy předpokládáš konec?
Loni se přibližně po měsíci a půl už nic nedělo. Do té doby byly tak 2 – 3 vraždy denně. Během dalších měsíců byly snad jen 3 vraždy a to od člověka, který to nakonec vyhrál. Tak jsme se rozhodli, že letos to po necelých 2 měsících ukončíme. Tedy pár dní před tím, než všichni odjedeme na Vánoce domů.

Myslíš, že tato hra skrývá nějaké nebezpečí?
Pro psychicky slabší jedince určitě, protože když se takhle večer procházíš kampusem, potkáváš lidi a koukáš, jestli nemají v ruce kartáček… Tak je to určitě zajímavý pocit.
Fyzicky by se ti nemělo nic stát, pokud to někdo nepochopí jinak, než je myšleno. Dokud se lidi budou podřezávat kartáčkem, tak je to určitě dobré a bezpečné.

Do hry se přihlásila spousta slečen. Hra jim určitě pomůže bezpečně se pohybovat v dnešním nebezpečném světě. Na vlastní kůži zakusí, jaké to je, když po nich opravdu někdo jde. Je to sice jenom hra, ale pocity jsou reálné.

Rada na závěr: To, že jsem paranoidní, neznamená, že po mně nejdou.