Kančí stezka se naplnila

Minulý týden zela Kančí stezka prázdnotou, menza byla plná postarších dálkařů a městská doprava si vzala prázdniny. V okolí knihovny bylo slyšet jen angličtinu a ruštinu. Když se člověk rozhlédl, měl pocit, že blízký východ není zas tak vzdálený. Kolej svítila jako zapomenutý hřbitov, na němž dohasíná posledních pár svíček. Občas se ozval řev, buďto radostný nebo zoufalý. Pilo se na žal i z radosti. Tato zima měla své oběti. Některé se vrátí v září se silnějšími zbraněmi, jiné už do smrti neuvidíme. Ta samá zima přeťala nová přátelství, ale i staré lásky. Některým však otevřela oči, podřimujícím chrstla do obličeje ledovou vodu a mnohým dala možnost nového začátku.

Zima, která se dnes končí, zanechala v mnoha studentech jizvu, s kterou kráčí do letního semestru. Až všechno co jsme se naučili, zapomeneme, tak ta jizva nám bude připomínat, proč jsme tam byli a každoročně se zúčastnili bojů.

P.S. Co se dělá na jaře, snad připomínat nemusím.