Jiří Pospíšil: Na vysoké jsme s vyučujícími leccos probírali v hospodě
Vystudovaný právník, dříve děkan Právnické fakulty na Západočeské univerzitě, později také ministr spravedlnosti. Jak vzpomíná Jiří Pospíšil na vysokoškolská studia, v čem vidí základ úspěchu a proč se chystá podporovat program Erasmus pro české studenty?
Pane Pospíšile, jak vzpomínáte na svá studentská léta na Západočeské univerzitě?
Začal bych asi tím, že už je to taky pár let, kdy jsem studoval na vysoké škole, na Právnické fakultě Západočeské univerzity, a člověku zůstávají v paměti pozitivní vzpomínky, ty negativní se spíše vytratí. Já jsem tehdy studoval na úplně nově založené právnické fakultě, byl jsem druhý ročník od vzniku této školy a musím říci, že na tu školu vzpomínám velice rád, protože byla velmi malá. Školu navštěvovalo v zásadě několik desítek studentů a rád vzpomínám na to, jak dobré vztahy jsme měli s tehdejšími kantory, jak jsme s nimi mohli některé věcné a odborné otázky řešit individuálně. Také jak jsme s nimi mohli po vyučování leccos probírat, často v hospodě. Byl to velký rozdíl právě mezi plzeňskou Právnickou fakultou jako malou školou a některými velkými právnickými fakultami jako třeba je Praha, kde v ročníku studuje několik set lidí a málokdy tam tedy může vzniknout nějaký bližší vztah mezi učiteli a žáky. Jsem proto rád, že jsem studoval v Plzni na takové malé škole.
Věnoval jste se tehdy i jiným aktivitám než těm, které se přímo týkaly studia?
Ano, věnoval. Tehdy jsem založil se svými kamarády a přáteli v Plzni klub Mladých konzervativců a dost času jsem věnoval různým aktivitám tohoto občanského sdružení. Dělali jsme v Plzni celou řadu přednášek, konferencí nebo debat. Já na ta léta velmi rád vzpomínám, protože se nám tehdy podařilo dostat do Plzně celou řadu zajímavých osob jak z veřejného, tak řekněme akademického života.
Vycestoval jste během studia na delší pobyt do zahraničí?
Bohužel jsem nevycestoval, během mého studia ještě zahraniční pobyty nebyly až tak běžné jako v dnešní době. A musím říci, že mě mrzí, že jsem žádný delší zahraniční pobyt nerealizoval, protože jsem přesvědčen, že pro studenty je to jednoznačně pozitivní zkušenost.
Myslíte, že studenti by měli již na univerzitě rozvíjet svůj potenciál, aby se v praxi snáze uchytili? Většina mladých lidí jsou rádi, když seženou brigádu, přestože je zcela mimo jejich studovaný obor…
Pokud je to možné, pak samozřejmě bych studentům doporučil, aby, jak Vy říkáte, rozvíjeli svůj potenciál, protože konkurence, která dneska je na trhu práce, je mnohem větší než v době, kdy jsem studoval a končil vysokou školu. Zvláště v humanitních, ekonomických oborech, ale i mezi právníky je velká konkurence a získat dobré místo je náročnější než dříve. Samotné vystudování vysoké školy k získání dobrého místa nestačí. Je tedy třeba nabídnout zaměstnavateli i něco navíc, například praktické zkušenosti a schopnost mít nejen teoretické znalosti, ale mít z různých praxí praktické zkušenosti. Jsem si vědom, že to je ne vždycky jednoduché, že ne u všech oborů jde získávat praktické zkušenosti během studia. Ale tam, kde to možné je, kde se vyskytne šance, bych doporučoval ji v každém případě využít.
Doporučil byste, aby si studenti vyzkoušeli rok studovat v cizí zemi? Jaké v vidíte v Erasmu benefity pro rozvoj osobnosti?
Jednoznačně bych doporučil všem mladým lidem, vysokoškolákům, pokud budou mít možnost, aby vycestovali alespoň na rok do zahraničí. Jako bývalý děkan plzeňské Právnické fakulty vím z vlastní zkušenosti, jak výrazně ovlivnilo naše studenty to, že vycestovali například do Německa nebo Francie. Nejde jenom o získání znalostí na vysoké škole či rozvinutí jazykových dovedností, ale jde i o celkový rozvoj osobnosti. Mladí lidé, kteří studují v zahraničí, seznámí se s vrstevníky z jiných zemí, vidí život a zvyky v jiných zemích, jsou podle mého názoru více kosmopolitní, mnohem lépe se orientují v cizím prostředí a jsou taky často tolerantnější. Myslím si, že je to v dnešním globálním světě velice důležité. V konkurenci obstojí pouze ti, kteří jsou schopni orientovat se nejen v České republice, ale mají zkušenostní přesah i do zahraničí. Osobně bych tedy Erasmus velmi, velmi doporučoval.
Kandidujete do Evropského parlamentu. V případě Vašeho slibujete také podporu pro české studenty, zvláště co se Erasmu týče. Můžete konkrétně nastínit, co můžete ovlivnit a jaké jsou možné přímé přínosy pro české studenty?
V případě svého zvolení se chci primárně věnovat justičním a právním tématům. Ostatně těm se věnuji celou dobu, co jsem v politice. Ať v pozici poslance, anebo ministra spravedlnosti. Protože jsem však byl vysokoškolským učitelem, krátkou dobu taky děkanem Právnické fakulty v Plzni, vím, jak je důležité, aby mladí Češi vyjížděli na stáže do zahraničí. Chci proto podporovat evropské programy, které umožňují financování takovýchto zahraničních stáží. Erasmus plus a obdobné programy spadají do kompetence Evropského parlamentu. Evropský parlament každý rok hlasuje o tom, jakou částku na tyto programy uvolní. Já jsem připraven podporovat co možná nejvyšší částky, protože jsem si vědom, že dnes ta částka, která je pro Erasmus určena, je sice vysoká, ale není dostatečná. Je celá řada mladých Čechů, kteří by rádi vyjeli do zahraničí, ale bohužel nemohou, protože stipendia vyplácená během Erasmu jsou samozřejmě limitovaná. Obecně tedy platí, čím více se nám podaří navýšit prostředky pro Erasmus nebo alespoň udržet ty, které tam jsou, tím více mladých Čechů bude moci získávat zkušenosti v zahraničí. Já toto zdůrazňuji z toho důvodu, že zvláště v dnešní době v Evropě roste nezaměstnanost mladých lidí. Je tak třeba mladým lidem umožnit, aby získali co nejkvalitnější vzdělání právě i v jiných státech a byli konkurenceschopní na trhu práce.
V poměrně mladém věku máte za sebou zajímavou profesní historii. Politik, děkan ZČU, ministr spravedlnosti, nyní kandidát do Evropského parlamentu… V čem je podle Vás základ úspěchu, co se dosahování cílů týče?
To je velmi těžká otázka. Já na ní neznám jednoduchou odpověď, možná ani neexistuje. Jakákoliv odpověď bude znít trošku frázovitě, ale pokusím se o ni. Všechny funkce, které jsem vykonával, jsem se snažil vždy vykonávat podle svého nejlepšího vědomí a svědomí. Snažil jsem se, aby po mě zůstal kus dobře odvedené práce, zvláště na ministerstvu spravedlnosti, kde se mi podařilo prosadit dva klíčové zákony. Nový trestní zákoník, nový občanský zákoník a možná právě dobrá práce je základem toho, že pak máte šanci být zvolen jinam, protože Vás lidé vnímají pozitivně a Vaší práce si váží. Takže bych nehledal žádná velká moudra, proč je člověk úspěšný anebo čím může být člověk úspěšný. Člověk by měl být vytrvalý, pracovitý a měl by všechny věci dělat poctivě. To je podle mého názoru základ úspěchu. I když má někdo pocit, že poctivou prací se výsledky nedají dosáhnout, tak já jsem přesvědčen o opaku a z vlastní životní zkušenosti mohu říci, že se mi poctivost a pracovitost vždycky vyplatila.
Co vlastně pro Vás znamená slovo úspěch?
To je opět velmi těžká otázka. Musím říci, že jak se člověk vyvíjí, tak také vnímá úspěch trošku jiným způsobem. Když jsem byl mladý začínající politik, úspěch pro mě znamenalo dosažení určité funkce. Například být poslancem nebo ministrem. Když jsem těchto funkcí dosáhl, tak mým cílem, a pod tím jsem definoval to, co bylo úspěch, bylo prosazení co nejvíce změn, co nejvíce reforem. Dnes slovo úspěch také vnímám trošku jinak. Nejsem už nejmladší, jsem ve středním věku, mám za sebou dost dlouhá léta působení v politice a dneska je pro mě největším úspěchem to, když zjišťuji, že si mě lidé stále váží a stále podporují. Když potkám lidi, kteří mi vyjadřují svou podporu a to, že vnímají pozitivně mé působení v politice. Takže aktuálně v tuto chvíli je pro mě největším úspěchem to, když potkávám lidi, kteří mi důvěřují a i po 12 letech mého politického působení říkají, že bych měl v politice setrvat a dál se politice věnovat
Myslíte si také, že v současné době jsou lidé zatíženi na úspěch více než kdy dříve?
Já bych řekl, že každá doba je zatížená na úspěch. V každých dobách lidé chtěli být úspěšní. Podstatné je, co si pod tím slovem úspěch představíme. Pokud jsou to pouze materiální hodnoty, pak je to podle mého názoru špatně.
Proč jste se vůbec rozhodl jít do politiky? Měl jste ty tendence stát se „hybatelem“ či alespoň možným nositelem změn již na gymnáziu?
Ano, již na gymnáziu jsem se rozhodl, že bych rád byl politikem. Měl jsem to štěstí, že jsem na gymnáziu chodil do ročníku, kde bylo několik studentů, mých kamarádů, kteří politiku aktivně sledovali a chtěli se také stát politiky. Někteří se také politiky stali. Mohu jmenovat Martina Baxu, který je dneska primátorem města Plzně nebo pana kolegu Josefa Baxu, který byl místopředsedou SPOZ. Toto byli moji přátelé, se kterými jsem již na gymnáziu velmi intenzivně debatoval o politice a víceméně z těch debat vzešel můj zájem se politice profesně věnovat, něco v politice prosadit, zanechat v politice nějakou stopu, pozitivně ovlivňovat vývoj v České republice, nejen být politikem. Právě proto jsem hrdý a jsem rád, že se mi podařilo na ministerstvu spravedlnosti prosadit celou řadu zákonů, které ovlivnili podobu českého právního státu.
Kam plánujete směřovat dále, pokud do Evropského parlamentu zvolen nebudete?
Možná víte, že hodně času trávím tím, že se starám o Museum Kampa a o Nadaci Jana a Medy Mládkových. Mám to životní štěstí, že si mě paní Meda Mládková vybrala jako svého následovníka a spolupracovníka. A v případě, že nebudu zvolen, nebude to pro mě žádná tragédie. Budu se věnovat Museu Kampa, kterému bych se stejně jako svému koníčku věnoval i v případě zvolení. Mám štěstí, že politika nenaplňuje můj život ze sta procent a v případě nezvolení to nebudu vnímat jako životní katastrofu a nebude se mi hroutit svět. Což je bohužel případ některých politiků, kteří se stanou mentálně i ekonomicky na politice závislí a ve chvíli, kdy přijdou o funkci, tak jim končí svět a je to pro ně obrovská lidská tragedie. Já jsem v politice zažil již mnoho pádů, vyhrál jsem krajské volby, přesto jsem se nestal hejtmanem, byl jsem ministrem spravedlnosti a bez zjevného důvodu jsem byl odvolán, takže politiku dělám rád, ale už ji beru s jistou rezervou a jsem připraven, že pády k politice patří.
Jak trávíte svůj volný čas?
Volný čas většinou trávím tím, že se starám o Museum Kampa. Pomáhám Nadaci Jana a Medy Mládkových, nebo s paní Medou Mládkovou chodím po výstavách. Teď jsem si pořídil nového psa a chci se právě do voleb věnovat aktivní turistice a pohybu v přírodě. To víte, už nejsem nejmladší a potřebuju trošičku zlepšit svoji fyzickou kondici.
Co jste měl dnes k snídani? :-)
K snídani jsem měl tuňáka. Mám ho rád, je to moje oblíbené jídlo, takže tuňák s čerstvým rohlíčkem, to je báječná snídaně.
Co vzkážete studentům Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích?
Myslíte nějaké poselství? No, cokoliv řeknu, bude znít jako fráze od člověka středního věku, ale opravdu jsem hluboce přesvědčen, že v dnešní době, kdy konkurence na trhu práce a obecně ve společnosti je větší a větší, tak mladí lidé se nemohou smířit s tím, že formálně vystudují nějakou vysokou školu. Musí opravdu svému oboru rozumět a musí si to zkusit v praxi a pokud možno, jak jsem o tom hovořil výše, také získávat mezinárodní zkušenosti. V tomto duchu mohu vzkázat pouze jediné: Pokud chce být v životě úspěšní, pracujte, studujte, získávejte zahraniční zkušenosti, protože to vše je dnes podle mého názoru jediná cesta, jak můžete dosáhnout úspěchu. A ten úspěch není prosím jen to, že uděláte kariéru. Úspěch znamená a tak ho vnímám já, že budete dobří ve svém oboru a že po sobě zanecháte nějakou stopu. Tak to je asi to, co bych chtěl především vzkázat.