Úterního rána 19. ledna jsme se probudili do oživlé ruské pohádky s teplotami hluboko pod nulou. (Ne méně jsme se pak klepali v kampusu po zbytek týdne.) Člověk otřel orosená okna a naskytl se mu takový výjev, že až snad začal pochybovat o tom, zda je ten kýč vůbec ještě hezký. Samozřejmě, že byl. A věřte, že mnohem lepší byl, pokud jste ten den nemuseli vystrčit čumák z vyhřáté místnosti a sledovat vše s teplým čajem z pohodlí. Do terénu jsem se ostatně vydala za vás, a tak můžete zavzpomínat prostřednictvím obrazu na mrazíkovskou scenérii, jaká se asi jen tak zase opakovat nebude, vzhledem k tomu, že kyprý bílý sníh už se zase mění v šedou břečku.
