Obdivuhodné ticho

Milé děti, pandemie se zdá být již oficiálně u konce. Lidé už mohou volně vycházet ze svých příbytků, venku na ně nečíhají policejní hlídky či rudé gardy hladové po zkontrolování jejich QR kódu. 

Diskuze se mohou volně vést a to, jak v hospodách, tak na veřejných místech. Dokonce lze publikovat i články, které rozporují oficiální doktrínu, která byla všemi vtloukána do hlaviček poslušným otrokům po celé čtyři roky. Málo kdo vás taktéž veřejně nutí nasadit si na ústa roubík či si vstříknout do žíly sérum věčného života. Jak vidno, všude samá pozitiva. 

Pokud jste nostalgičtí a rádi si zavzpomínáte, doporučuji shrnutí s názvem: “Vzpomínám si na ‘Pandemii’” (v angličtině).

Možná je na čase, podívat se zpět a v tomto oddychovém období zrekapitulovat, jak vlastně celá transformace s názvem Velký restart (Great reset) dopadla. Tato transformace byla iniciovaná během údajné ‘morové nákazy’ s názvem ‘covid pandemie’, která byla hlavní ideologickou zbraní vládních představitelů a oficiálních médií.

K jejímu rozšíření přispěly všechny státem vlastněné instituce a to od policejních složek, hasičů, záchranářů, novinářů, lékařů, zdravotních sester, učitelů, akademiků, studentů, vysokoškolských pracovníků, armády, sociálních služeb, státních úředníků, politiků, právníků, filozofů, předáků odborů, IT specialistů, důchodců, manažerů, továrních vlastníků, zemědělců a dalších.

Všechny tyto obory mají jednu společnou vlastnost a to je jejich provázanost na evropské dotace a státní peníze.

Západní Velký restart (Great Reset)

Pojďme si ale prvně říci, proč vlastně byl Velký restart (Great Reset) potřeba, když v roce 2019 se zdála ekonomika na velmi dobré úrovni a skoro by se dalo říci zázračně rostoucí a dohánějící západ.

Po rozpadu Sovětského svazu se západní Evropa a Amerika chopila příležitosti rozšířit svoji sféru vlivu a kapitálu do dalších oblastí světa. Jako lukrativní příležitost se jí jevila Východní Evropa, kam mohla exportovat svoje výrobky a velmi lacino skoupit průmysl, včetně přístupu k nerostným surovinám a levné pracovní síle.

Po vstupu České Republiky a dalších zemí do Evropské Unie se vyskytl problém. Země východní Evropy s přístupem k moderním technologiím se velmi rychle dostávaly na úroveň Západu a představovaly reálné nebezpečí, kdy mohly konkurovat upadající kvalitě a nízké produktivitě na Západě, zaviněné odlivem know-how pomocí outsourcingu a přemisťování klíčových odvětí do zemí třetího světa.

Toto riziko konkurence a emancipace od západního vlivu rostlo a asi by nikdo nechtěl, aby mu jeho poslušní sluhové zasahovali do vybírání dividend či požadovali určitý podíl ze zisku jejich fabrik ať už na auta či jiné produkty na svém území.

Tyto problémy měly řešit dotace, které zamezili možnosti konkurence mezi státy ale s nárůstem korupce a neefektivity díky centrálně řízené ekonomice, nastal poklesem životní úrovně pro místní občany v západních zemích a začalo vyvstávat pnutí mezi majiteli podniků a jejich otroky, kteří přestávali vidět perspektivu v pracovních příležitostech, které jim nepokryjí ani náklady na bydlení.

Nespokojenost rostla a systém, který byl ustanoven již dříve po válce stále počítal s určitým podílem rozhodování na směřování taktéž od řadových otroků.

V pohledu této perspektivy, se jevilo jako velmi nemístné, nechávat tento systém na místě a vystavovat se hrozbě, že lidé přestanou slepě věřit bohatým magnátům a jejich aparátů přisluhovačů ať už v mediích, politice či státní správě.

Situace se stala neúnosná a po Brexitu a zvolení Trumpa v Americe bylo třeba přistoupit k konsolidaci území a vlivu.

Konsolidace západního bloku

Již od roku 1994 se mluvilo o redukci pracovních sil a nahrazení modelu, který byl ustanoven na přelomu 19. a 20. století takzvanou 4. průmyslovou revolucí. Jednalo se o redukci participace pracovních sil na rozhodování a odstranění určitých benefitů a výsad, které jim dříve náleželi.

Společně s financializací a vyčerpání ekonomiky, kdy bylo pro centrální banky nutné masově tisknout peníze pomocí quantitativního uvolňování, nezbývalo tolik prostředků živit neproduktivní masy, které si nárokovaly stále více ze státního rozpočtu.

Tato situace byla stejná ve všech Západních zemích. Země Východní díky nižší míře zadlužení měly ještě relativně delší dobu do kolapsu sociálního a zdravotního rozpočtu ale to v dané trajektorii nebylo podstatné, mířily ke stejnému scénáři.

Vznikla tedy myšlenka na konsolidaci systému, který bude založen na stejném modelu jako je aplikován v Číně. Tedy na kastovním systému. Bohatství se nebuduje, nýbrž dědí a pro vstup do vyšší kasty, je nutno se buď oženit s členem ze stejné kasty či se přímo v dané kastě narodit.

Tato konsolidace mohla vzbuzovat u určitých skupin jistou nevoli, zvláště u chudších vrstev či zemí, které se rozvíjely a neměly stejně nahromaděné bohatství jako v zemích západní Evropy. Z toho důvodu bylo nutné aplikovat měřítka, která se někomu mohou jevit jako dosti radikální.

Bylo nutné postupným procesem sjednotit zájmy velkých hráčů v jednotlivých zemí (NAFTA, WTO) a taktéž aplikovat společnou doktrínu. K tomu slouží například usazení takzvaných “Mladých světových vůdců” do čela politických špiček v jednotlivých zemích z organizace WEF.

Stejně tak bylo třeba sjednotit ideologii, která se měla v daných zemích prosazovat a nyní se již nejednalo o vizi demokracie, protože ta již byla v praxi používaná, naopak právě tu byla třeba odstranit. Na místo nich bylo třeba dosadit ideologie jiné jako například zelenou ideologii, ideologie genderové vyváženosti, rasové diskriminace, nekontrolovanou migraci, utiskování menšin, solidaritu, diverzitu, digitalizaci, válku proti teroru, globálnímu ohrožení či globální mor.

To vše se již odehrávalo delší dobu. Někdy v roce 2016 byla patrná radikalizace odbojových skupin, které začaly poukazovat na nesprávnost jednání, které ruší demokratické procesy, tiskne peníze, snižuje životní standard a zavádí jednotný oligarchický systém rozhodování - takzvaný totalitní globální stát.

V roce 2020 před prezidentskými volbami v USA bylo vše již přepraveno a načasováno pro spuštění finálního kroku transformace, která byla provedena pod záminkou fámy, že tu máme “globální mor”.

Globální mor

Nevím, zda má smysl se na tomto místě pouštět do obšírného líčení událostí od roku 2020, kdy pod záminkou “globálního moru” převzaly vládu nad územím elity s podporou nadnárodních organizací, ozbrojených složek a většiny loajálních politiků.

Lze jen těžko kritizovat události posledních 4 let a bavit se o ztrátě suverenity, konce demokracie či přerodu do totalitního státu. Všechny tyto změny byly vítány a dokonce oslavovány valnou částí populace, jak si všichni pomatujeme.

Můžeme polemizovat, zda šlo o čistě materiální zisk, vyřizování si účtů, slepou víru, fašismus či víru v komunistický étos. Obě radikální ideologie - jak vyhlazení chudých, slabých, nemocných či hendikepovaných byly vítány. Stejně jako transfer bohatství, rozkradení majetku, pošlapání ústavy, pravidel a zákonů ve prospěch jedinců, kteří z toho benefitovali.

Nikomu to nedělalo potíže, pokud dostal vlastní příspěvek či bonus z částky, která se rozkradla ze společného rozpočtu. Inflace a následky jejich konání jsou již problémem někoho dalšího. Stejně jako úmrtí a zdravotní problémy. My jsme dělali jenom svoji práci. To, že jsme šikanovali lidi, kradli, lhali a podváděli, za to přece nemůžeme. Nám to řekli na výboru a přišlo nám to jako super nápad. Alespoň jsme si mohli vyřídit účty a trošku si zvednout sebevědomí na účet slabších.

Ohledně problematiky covidu se nemá asi smysl více rozepisovat, všechny ty věci jsou zdokumentovány a kdokoliv kdo na to má žaludek, může se jimi pokusit prokousat.

Co vlastně je Fašismus?

Fašismus není věc minulosti ale jedná se o přirozenou reakci člověka, který nemá morální zásady a je vystaven společenskému tlaku. Lze ho kdykoliv znovu navodit a jediná obrana je patrně poučení se z situace v předválečné Evropě od roku 1920 - 1939.

Mohu doporučit díla jako Franz Kafka: Process či Proměna. Milan Kundera - Nesnesitelná lehkost bytí a rozhodně díla Karla Čapka - Továrna na Absolutno, Bílá Nemoc a R.U.R. - Rossum's Universal Robots. Velmi zajímavé dílo je taktéž Válka s Mloky a Krakatit.

Všechny tyto romány, jejichž děj se odehrává v Praze či Čechách, jsou napsány o Češích, Moravanech, Slezanech (můžeme přidat taktéž Poláky, Rakušany a Němce) a pojednávají o jejich přírodním chováním, které je absolutně stejné jako bylo před 100 lety. Některé pasáže jsou na chlup stejné, jako ty které jsem slyšel během posledních 4 let na vlastní uši či četl v denním tisku. 

Inklinace k těmto věcem je dána industrializací, geny a přírodními podmínkami. Proto například v Jižních Zemích není toto chování zase tak moc běžné. Je to reakce na mechanizovaný systém a jeho dopady na lidskou psychiku. To co Čapek či Kafka popisuje, je v podstatě život v korporaci (městě), kde se více lidí dělí o stejné zdroje a probíhá zde souboj. Taktéž je zde omezený životní prostor a izolace.

Následkem toho se při zvýšeném stresu lidé uchylují k agresivním technikám a šikaně slabších. Je to dáno i tělesnou stavbou a geny. Jak Karel Čapek tak Franz Kafka, trpěli ve svém životě chorobou a nebyli mohutní, alespoň podle dobových fotek. V dnešním dobovém slangu můžeme říct, že to byli minority - ať už židovské či jiné skupiny, která nebyla klasickou dělnickou třídou.

To, čeho si oni všimli a taktéž to bylo patrné za covidu, bylo zjištění, že někdo lidem implantuje do hlavy myšlenky. Ať už pomocí propagandy či indoktrinace. To je například patrné z jeho sochy, kde je Kafka posazen místo hlavy (mozku) na obrovském těle podobné golemu. Je to metafora, kdy můžete ovlivnit myšlení silného člověka, pomocí propagandy či inteligence - tedy textu.

Na tomto místě, bych se možná rád zastavil. Jelikož jsem sám přihlížel všem těmto věcem, přijde mi prazvláštní, stále opakovat v civilizované společnosti tytéž chyby.

Pojďme si říci, proč vlastně u nás se stále toto chování objevuje a opakujeme sklony k fašismu. Upozornění pro čtenáře, tato sekce se může někoho dotknout nebo se v ní může dokonce sám poznat. V takovém případě je podobnost čistě náhodná a jedná se o naprosto jiného člověka, který žije tisíce kilometrů daleko na jiném konci planety.

Proč je stále populární fašismus?

Nechci zde zabíhat do hlubokých filozofických diskuzí ale položme si otázku - co jsou znaky fašismu?

Já bych za sebe uvedl, že to je v první řadě pocit nadřazenosti jedné osoby nad ostatními. Je to pocit člověka, že on je ta správná osoba, která má řídit a určovat, co si mají myslet ostatní. Nemusí to tak být vždy ale v tomto případě se tyto dvě ideologie rozhodně protínají. Z vlastní nedávné konverzace vím, že správný výraz pro vládnoucí vrstvu je “Musíme jim přeci říct, co si mají myslet”.

V hlubším zamyšlení, pokud zajdeme do hloubky tohoto pocitu nadřazenosti, dost často vidíme vnitřní nejistotu a pocit méněcennosti. 

Tato nejistota může být manifestována snahou být ve všem ale opravdu ve všem nejlepší. Tento znak je zajímavý, protože pokud člověk například nechápe, že ten závod nemůže vyhrát nebo, že se jedná o nějaký sociální fenomén - například mnohdy zkušenější závodník i když by mohl, nechá vyhrát někoho jiného, protože ví, že výhra samotná nic nepřináší ale pocit zklamání by mohl druhého odradit.

Pokud je výhra v hodnotě milionů a zabezpečí vás na celý život, pak rozhodně má smysl drát se na první místo ale v případě, kdy se jedná o sociální zábavu a je to jeden zápas z mnoha, proč tak často vidíme u Čechů, Moravanů, Slezanů obsesi být vždy první a neprohrát? I při naprosto bezvýznamných příležitostech. Stejně tak velice silnou tendenci neuznat chybu a nikdy nepřijmout kritiku či reflexi. 

Možná je to dáno historicky, kulturně či statickým vývojem systému, kdy nebyla jiná možnost a daná pozice byla držená v rodinách po staletí. Tedy něco jako kastovní systém, pokud se člověk dostal na určitou pozici, dokázal si vytvořit síť známých a zájmových skupin, které ho drželi u moci na delší dobu. 

Dle mého to nyní ale nefunguje. To jsme viděli s Woke ideologí, která byla přímo namířená na základní pudy těchto “status signalizujících osob” (white supremist) a taktéž během covidu.

Díky outsourcingu a dalším praktikám se podařilo vyvést z České republiky obrovskou sumu peněz, pracovních pozic a ten systém, “rozkraď co můžeš a dosaď svoje kamarády” už ani nemůže fungovat, protože kontrola přichází ze zahraničí, nikoliv z lokálního zdroje. Taktéž stát se vyprazdňuje a osekává, není to budovatelství ale redukce.

Možná je to dáno i ekonomickou situací. Pro někoho kdo žije v relativní nouzi, je následně cesta za penězi velmi důležitá a byl by ochoten pro ni udělat cokoliv. Stejně tak je pro něj signalizace statusu životně důležitá, je jedno kolik věc stojí ale je nutno si ji koupit.

Tady je pak opět filozofická otázka, je takový přístup v dnešní době vůbec produktivní? Možná to je důsledek monopolizace ekonomiky a státní rozpočet se stal jediným zdrojem obživy mnohých či je to přímo důsledek dotací.

Nicméně, pokud někdo rozkrade velkou částku z státních peněz, je potřeba si uvědomit, že tato skutečnost má negativní dopad i na něj. Nehledě na další morální a sociální důsledky, které si on neuvědomuje.

Možná skutečně chybí širší osvěta. Chybí společenská komunikace. Třeba je problém právě v tom, že společnost se již rozpadla až na úroveň rodin a vlastně kromě příbuzenstva či někoho ze zaměstnání, neexistuje žádná společenská zpětná vazba.

V případě vazeb pouze na rodinné klany, dává fašismus velký smysl. To co se rozkrade ze státního či jiného zdroje, zůstane v rodině a pokud rodina nekomunikuje s žádným okolím a drží se pevně ověřených a loajálních zdrojů (ČT, Novinky, Seznam) tak nemůže ani přijít do kontaktu s někým, kdo by vnesl jiný pohled na věc. Následně si sama opodstatní, proč vlastně bylo správné, chovat se tak, jak v dané situaci pokládali za nutné, pro záchranu rodiny.

Je možné že se u nás vlastně udělala taková bublina? Patrně ano, sám jsem toho byl svědkem a vidím to na vlastní oči.

Jak z toho ven?

No, nyní ale jak z toho ven. Fašismus jsme si všichni prožili a povedlo se do jisté míry zlomit masovou hypnózu.

Měli jsme tu fázi vůdců (Babiš, Fiala) a negativní dopady ve společnosti, stejně jako kanály, které se nepovedlo koupit nebo cenzurovat narušily totalitní myšlení velké části společnosti.

Nyní jsme ve fázi ústupu totalitních vůdců do pozadí a určitému procitnutí ze stavu euforického transu, který následoval po boj s virem a po boji proti temnému zlu na Ukrajině. Říkejme tomu vystřízlivění a taktéž kontakt s realitou.

Lidé nyní mají aktivní mozek a jsou schopni zpracovávat okolní vjemy.

To je veskrze pozitivní vývoj.

Shrňme si tedy fakta - máme zde skupinu, která je lehce indoktrinovatelná a její přirozená tendence je uchylovat se k fašismu v případě externího tlaku.

Tady možná lze rozdělit dvě fáze, jednu na potlačení systému, který umožní ten tlak vyvinout a druhou, jak se chovat za situace, kdy jsme již přímo ve fašistickém systému.

Pro potlačení systému na vytvoření tohoto tlaku, by měla stačit snaha o dodržování ústavy, potlačení cenzury, rovnoprávnosti, dodržování pravidel a základních demokratických principů. Pokud by bylo toto zajištěno, fašismus by nenastal z důvodu kontrolních mechanismů a samo opravných (upouštěcích) mechanismů. 

Co ale dělat v případě, kdy tyto mechanismy někdo přímo úmyslně vypne či naopak obrátí s cílem docílit ve společnosti ještě většího tlaku - ať už z jakéhokoliv důvodu. Například zfašizovat společnost pro válku.

Tady se již dostáváme do druhé fáze a tedy co dělat už přímo v totalitní - fašistické společnosti.

Fašistická společnost

Možná tohle nikoho nepotěší ale nejlepší obranou je neupoutat na sebe pozornost a snažit se nebýt skupinou, na kterou je uvalena role obětního beránka. V tomto případě - třeba nebýt židem či neočkovaným. Jak víme z Kafkova procesu, nemá smysl se snažit dovolávat svých práv. Ano, má smysl říkat to nahlas ale nelze očekávat, že to bude vyslyšeno. Oni to ví ale mají rozkazy, které musí vykonat.

V případě, kdy je člověk označen za skupinu, která má být zničena (žid, neočkovaný, šiřitel nákazy) je patrně nejlepší taktika přemístit se z okruhu, kde je velká podpora pro tuto ideologii a stručně řečeno, utéct. 

Není radno čekat, že zde bude nějaká ochrana. V případě fašismu, přímo institucializovaného zákonem, je nutno hledat alternativní cesty, kam se doposud nepovedlo tyto zákony prosadit a případně se i přesunout na jiné místo, kde tyto zákony nejsou tak drastické či existuje opozice, která se vůči těmto zákonům brání. 

Je nutné nalézat alternativy ale taktéž se snažit komunikovat přímo se skupinou, které tyto příkazy vykonává. Oni většinou nezastávají ideologicky přímo tento názor ale pouze plní rozkazy, v tomto případě lze například tuto skupinu podplatit, apelovat na jejich morální rozměr či společnou historii nebo politické přesvědčení. 

Taktéž, pokud jste žid a vláda na vás uvalí zákaz vlastnit či obchodovat, je nutno vyhledat přítele či někoho, kdo je “čistého původu” (je očkovaný) a ten za vás pak může oficiálně vést obchod či obchodovat.

Pokud analyzujeme správně, způsob jakým probíhá totalitní převrat a fašizace společnosti, jak jsme měli možnost sledovat od roku 2020 je nutné mít přístup k informacím a dopředu plánovat.

Rozhodně není radno spoléhat, že věci o kterých mluví nebudou implementovány z důvodu racionality či společenského odporu. Téměř 70 - 80 % společnosti se podrobí, mnozí bez mrknutí oka či přímo aktivně budou participovat.

Můžeme předpokládat, že většina společnosti během fašismu nebude velmi inteligentní. A to ať už z důvodu, že nevidí proces jakým je někdo dokázal zmanipulovat, tak ze samotného faktu, že většinou vykonávají pouze příkazy.

V tomto případě by mělo být možné pomocí prostudování příkazů, které jsou jim veřejně k dispozici je alespoň znejistit či získat obranu, předtím než vás odvedou do “karantény” či “koncentračního tábora”.

Rozhodně je ale třeba vystoupit ze systému. Pokud v systému setrváváte po delší dobu fašismu, riskujete kdykoliv možnost odhalení a neblahé důsledky, které pro vás mohou být až smrtelné.

Velmi prozíravě se jeví taktéž analýza ideologie a snaha hovořit s těmito lidmi podobně jako jejich vůdce či jim připomínat jejich tvrzení, která musí akceptovat.

Těch věcí je patrně více a možná by bylo radno v budoucnu se jim věnovat, protože situace se velmi rychle může opakovat s jiným podtextem.

Na závěr bych pouze shrnul jak dopadla Velká Transformace v České Republice.

Výsledky v České Republice

Z mého pohledu, se Velká Transformace v České Republice zdařila. Výsledků bylo dosaženo.

Právní stát se zhroutil, ten kdo má peníze vládne. Lidé jsou podrobení do role otroků pomocí inflace, nájmů a cen nemovitostí, převod peněz proběhl podle plánů, vládnoucí skupině se podařilo upevnit vliv, média se konsolidovala a podniky menší či střední zaniknuly.

Destrukce školství a inteligence se taktéž zdařila. IQ pokleslo, budoucí směřování je primárně do funkcí manuálních pracovníků v továrnách, státní úřady ztratily jakýkoliv smysl pro občany, policejní složky jsou plně v rukou zahraničního vlivu, stejně jako vrcholná politika. Zdravotnictví se samo zničilo, společně se zdravotním stavem většiny populace, obezity narůstá, stejně jako deprese, sebevraždy, zločiny z nenávisti, vraždy, masová střelba a povedlo se jim dokonce redukovat porodnost a snížit populaci. Literárnost větší části populace je na úrovní základní školy.

Vytvořila se tu nová třída, která si přivlastnila nebo už měla (či rozkradla během covidu) většinový majetek. Odpor nebo snaha o vyšetření tohoto období je nulová.

Podpora pro Ukrajinu a konsolidaci země do globálního totalitního systému stále trvá, z důvodu zadluženosti a strachu ze zničení ekonomiky. Sebereflexe není žádoucí. Společnost je absolutně izolovaná. Zahraničí skupiny si tu mohou dělat co chtějí a Češi spadli do kategorie sluhů či údržbářů pro západní vlastníky.

Ještě k tomu přidejme, že tu máme 600.000 uprchlíků z Ukrajiny, kteří se zvládnou naučit česky a mohou se infiltrovat do společnosti.

To, že existuje nějaká ústava nebo zákony je nezajímají. A vyplývá to z logiky věci, pokud přijdete do cizí země, taky si sebou nesete původní systém hodnoty, kde jste se narodili.

Krásné na imigraci je, že příkazy jim vydává firemní šéf či síť, která je sem dostala (NGO, Ministerstvo Zahraničí). Nejsou občané, tedy nějaké prvky vlastenectví u této skupiny nemůžete očekávat ani příslib podílu na moci. Oni sami ví, kdo tu opravdu vládne. V případě neposlušnosti, mohou být kdykoliv deportováni. Až získají volební právo, určitě jsou si vědomi, koho že svých šéfů volit. V případě dobré práce a manažerských dovedností, je asi logické pokusit se je dostat do státní správy či řídících pozic, aby mohli České občany kontrolovat, zda se nevymykají globálnímu řízení.

Vysokoškolští studenti na konci studia mají dnes možnost jít buď do státní správy, ozbrojených složek nebo manažerských pozic aby udržovali klid v protektorátů pro zahraniční vlastníky.

No a dokonce i pivo podražilo. To je asi nejvíce hmatatelný důkaz poklesu společnosti.

Tady alespoň už nyní víme, co se konkrétně děje. To je pozitivní.

S tímto pocitem můžeme v neděli vyrazit někam ven na výlet, na dovolenou nebo si dát kafe v naší oblíbené kavárně a popovídat si, jak je všechno v pořádku. Hlavně si nestěžovat, protože by to narušilo klid a optimistický pohled ostatních na okolní happy svět. A to přece nikdo nechceme.

Takové to radosti, nám tu stále zůstaly. Až tedy na podivnou pachuť na jazyce a zvláštní pocit v žaludku. Takové to divné mravenčení, kdy někdo zase roboty přepne do stavu masivního ničení a která skupina, bude na odstřel označená příště.